Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 263/2000

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Paula a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Klokočky ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele F., s. r. o., zastoupeného JUDr. D. B., advokátem, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 12. 1999, čj. - 38,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 25. 4. 2000, označeným jako ústavní stížnost. Napadá v záhlaví uvedené usnesení Vrchního soudu v Praze, kterým bylo potvrzeno usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 10. 12. 1997, čj. - 10, jímž byl zamítnut jeho návrh na obnovu řízení skončeného platebním rozkazem ze dne 26. 1. 1995, čj. - 9. Stěžovatel má za to, že rozhodnutím Vrchního soudu v Praze byl porušen článek 11 odst. 1 d s tím, že bylo porušeno jeho právo na ochranu vlastnictví, dále článek 36 d tím, že nebyl připuštěn odpor proti platebnímu rozkazu, podaný včas nesprávným subjektem, aniž soud vyzval stěžovatele k odstranění vady návrhu. Dále má stěžovatel za to, že byl porušen i článek 90 y ČR, neboť se domnívá, že napadeným postupem soudu mu nebyla poskytnuta ochrana jeho práv. Z obsahu stížností napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze Ústavní soud zjistil, že tento soud, jako soud odvolací, usnesení Krajského obchodního soudu v Praze přezkoumal podle a dospěl k závěru, že odvolání stěžovatele není důvodné. V odůvodnění poukazuje na to, že při obnově řízení může navrhovatel uplatňovat jen takové skutečnosti nebo rozhodnutí (jde též o právní skutečnost), které nemohl použít bez své viny v původním řízení. Za daného stavu, kdy se jedná o zkrácené řízení podle - , nelze však o nedostatku tohoto procesního stavu hovořit, jestliže nebyl podán řádný odpor proti platebnímu rozkazu. Bylo by tak možno učinit pouze tehdy, jestliže by tu byly nové skutečnosti, které stěžovatel - jako žalovaný - nemohl použít do uplynutí lhůty k podání odporu. Odvolací soud uzavřel, že takové skutečnosti však stěžovatelem nebyly prezentovány a ani dány.

Ústavní soud musel v této věci konstatovat, že není běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním rozhodnutím. Zjišťuje však, zda napadeným rozhodnutím bylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y ČR.

Ústavní soud na základě ústavní stížnosti a rozhodnutí obecných soudů dospěl k závěru, že jak Vrchní soud v Praze, tak i Krajský soud, postupoval v souladu s ustanovením , která upravují průběh řízení a do nichž se promítají principy upravené v d. Svůj postup oba soudy řádně odůvodnily, takže Ústavní soud neměl důvodu učinit závěr, že proces byl veden způsobem, který nezajisti spravedlivý výsledek. Pro úplnost Ústavní soud odkazuje na přiléhavé odůvodnění odvolacího soudu, se kterým nelze než souhlasit.

Vzhledem k tomu, že Ústavní soud nezjistil ani další namítané porušení základních práv a svobod zakotvených v d a y ČR, nelze ani z tohoto hlediska napadenému rozsudku odvolacího soudu nic vytknout.

Z těchto důvodů musel Ústavní soud návrh ústavní stížnosti stěžovatel považovat za zjevně neopodstatněný. Senát Ústavního soudu proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh ústavní stížnosti odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. listopadu 2000 JUDr. Vladimír Paul

předseda I. senátu Ústavního soudu