Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 570/2000

Ústavní soud rozhodl dne 2. listopadu 2000, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr.Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti I. A., zastoupeného JUDr. V. D., advokátem, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. července 2000, sp. zn. ,

t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel, který se domáhal zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. července 2000, sp. zn. , odůvodňoval ústavní stížnost tím, že podle jeho přesvědčení rozhodnutím i řízením, které mu předcházelo, bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu, na spravedlivý proces i jeho právo na obhajobu. Uvedl, že soud vycházel pouze z výpovědi poškozeného a nepřihlížel k výpovědím svědků o důvodech vzniku rvačky, nevypořádal se také s námitkami obhajoby, uplatněnými v odvolání, neobjasnil spolehlivě skutečnosti, týkající se identifikace zbraně. Tím, že odvolací soud nezrušil rozsudek soudu I. stupně, i když shledal jeho pochybení, přesáhl své procesní pravomoci a zkrátil tak práva obhajoby. Proto se cítí dotčen na právech, zakotvených v a v d.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. července 2000, sp. zn. , zásah do práv, jichž se navrhovatel v ústavní stížnosti dovolává, shledán nebyl. Soud II. stupně se vypořádal s odvolacími námitkami v plném rozsahu a při přezkoumání rozsudku soudu I. stupně jednal v souladu s § 254 odst. 1 trestního řádu. V přiléhavém a vyčerpávajícím odůvodnění pak objasnil, jaké závěry Obvodního soudu pro Prahu 5 považuje za správné a dostačující k rozhodnutí o zamítnutí odvolání a tedy ke konstatování, že rozsudek soudu je správný i přes zjištění jeho pochybení při provádění některých důkazů. K hodnocení důkazů bylo přistupováno v souladu s § 2 odst. 6 trestního řádu a je třeba uvést, že Ústavní soud, který není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, když není vrcholem jejich soustavy, není oprávněn také " hodnotit" hodnocení důkazů těchto soudů, pokud bylo v souladu s citovaným ustanovením, tj. s § 2 odst. 6 trestního řádu.

S ohledem na výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný dle , ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. listopadu 2000