Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 392/2000

Ústavní soud rozhodl dne 2. listopadu 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele ing. J. K., zastoupeného JUDr. J. B., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. května 2000, sp. zn. , rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 3. prosince 1999, sp. zn. 4385/110/1999, a rozhodnutí Finančního úřadu v Třeboni ze dne 6. listopadu 1998, sp. zn. 28658/98/088970/1490, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Podanou ústavní stížností, která co do formálních náležitostí splňovala podmínky stanovené zákonem [ , , , odst. 2 a 4 , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona], brojí stěžovatel proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. května 2000 ( -71), kterým byla zamítnuta žaloba proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích, týkající se jeho rozhodnutí ze dne 3. prosince 1999 (4385/110/1999), jímž bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Finančního úřadu v Třeboni ze dne 6. listopadu 1998 (28658/98/088970/1490), jímž byla stěžovateli dodatečně vyměřena daň z příjmu fyzických osob za rok 1995 ve výši 2,824.521,- Kč, a tvrdí, že "vydáním pravomocného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích a správním řízením v předcházejícím řízení byla porušena jeho základní práva zaručená ústavním zákonem" dle , věty 1. y ČR, "když jeho právu nebyla poskytnuta soudem ochrana". Dále pak stěžovatel v postupu obecného soudu spatřuje porušení a 2 d.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud již dříve ve své judikatuře vyložil, za jakých podmínek a okolností je oprávněn zasáhnout do jurisdikční činnosti soudů obecných, popřípadě jak se tato jeho pravomoc projevuje ve vztahu k důkaznímu řízení před těmito soudy a kdy shledává svoji pravomoc k hodnocení dokazování těmito soudy, a to i ve vztahu k řízení, ve kterém obecné soudy přezkoumávají rozhodnutí správních orgánů (k tomu srov. např. nález ve věci

in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3.,

vydání 1., č. 10, Praha 1995).

Ústavnímu soudu jako orgánu ochrany ústavnosti ( úst. ) nepřísluší přezkoumávat zákonnost rozhodnutí obecných soudů a správnost právního posouzení věci (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., vydání 1., č. 5, Praha 1995), a to ani tam, kde stěžovatelem tvrzená "nesprávnost" má spočívat v tom, že obecný soud jako orgán přezkoumávající rozhodnutí vydaná ve správním řízení "neprovedl" přezkoumání správního rozhodnutí, ale "zaštítil flagrantní znásilnění základních ústavních práv navrhovatele hledající u soudu ochranu před nezákonným a dokonce protiústavním procesním postupem správního daňového orgánu". Pokud totiž obecný soud aplikoval ustanovení platného zákona a své rozhodnutí řádným a vyčerpávajícím způsobem odůvodnil, nepřísluší Ústavnímu soudu přezkoumávat hodnocení provedená obecným soudem v rámci jeho rozhodnutí a nelze než konstatovat, že nejde o porušení ustanovení d ( ) tam, kde obecný soud své rozhodnutí zakládá na příslušném ustanovení zákona a z aplikace tohoto zákona vychází. Ústavní soud se rovněž neztotožnil s argumenty stěžovatele, spočívajícími v tom, že obecný soud se náležitým způsobem nevypořádal se všemi skutečnostmi uváděnými v žalobě stěžovatele o přezkoumání rozhodnutí správního orgánu. Z napadeného rozhodnutí Ústavní soud naopak zjistil, že obecný soud zcela vyčerpávajícím způsobem (

odst. 2 ) své rozhodnutí odůvodnil a vypořádal se v něm se všemi námitkami, na něž stěžovatel v žalobním návrhu poukázal.

V posuzované ústavní stížnosti Ústavní soud neshledal, že by postupem obecného soudu došlo k porušení ustanovení hlavy páté d. Obecný soud o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu řádně rozhodl po řádně provedeném řízení a své rozhodnutí zcela vyčerpávajícím způsobem odůvodnil.

Ústavní stížnost stěžovatele byla proto posouzena jako zjevně neopodstatněná, když zjevnost této neopodstatněnosti plyne jak z povahy samotných důvodů uplatněných stěžovatelem, tak, a to především, z ustálené judikatury Ústavního soudu, jak na ni bylo příkladmo poukázáno; o zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti bylo rozhodnout odmítavým výrokem [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 2. listopadu 2000