Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 133/2000

Ústavní soud ČR rozhodl mimo ústní jednání v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka ve věci návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatelů H. N. a M. N., zastoupených JUDr. M. K., advokátem, proti usnesení Městského soudu v Praze, čj. , -35, ze dne 30. 11. 1999,

t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatelé podali dne 1. 3. 2000 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti (dále jen "návrh"), který byl doručen Ústavnímu soudu dne 2. 3. 2000. Návrh směřoval proti usnesení Městského soudu v Praze, čj. , -35 ze dne 30. 11. 1999, jímž bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6, čj. -16, ze dne 15. 12. 1998, ve znění doplňujícího usnesení, čj. -27, ze dne 9. 8. 1999. Napadeným rozhodnutím bylo podle názorů navrhovatelů porušeno jejich právo na spravedlivý proces podle d (dále jen " "). Návrh byl podán včas.

K posouzení návrhu si Ústavní soud vyžádal spis, sp. zn. , vedený u Obvodního soudu pro Prahu 6. Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že navrhovatelé podali návrh na obnovu řízení ve věci, která byla u uvedeného soudu projednávána pod sp. zn. . V této původní věci měli navrhovatelé postavení žalovaných a rozsudky vydanými v této věci ( -46, ze dne 26. 9. 1996 a -62, ze dne 26. 3. 1997) jim byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni ve výroku specifikovanou částku s příslušenstvím. V řízení, které je předmětem návrhu u Ústavního soudu pak navrhovatelé žádali obnovu řízení s odůvodněním, že se objevily nové skutečnosti, které nemohly být v původním řízení provedeny. Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením, čj. -16, ze dne 15. 12. 1998, ve znění doplňujícího usnesení, čj. -27, ze dne 9. 8. 1999, podaný návrh zamítl. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že soud I. stupně nepřistoupil na argumentaci navrhovatelů, že důkazy, které uvedli v návrhu a nebyly provedeny v původním řízení, jsou důkazy, které nemohly být v původním řízení provedeny a že je proto dán důvod k povolení obnovy řízení. Soud I. stupně učinil uvedený závěr na základě původního spisu, sp. zn. , ve vztahu k navrhovanému důkazu stavem účtu původní žalobkyně a dále uvedl, že okolnost, že navrhovatelé opomenuli zmínit údajnou půjčku, posoudil také tak, že toto tvrzení mohli navrhovatelé použít v původním řízení včetně důkazů. Soud I. stupně proto neshledal důvody pro obnovu řízení podle (dále jen " ") a návrh zamítl.

K odvolání navrhovatelů rozhodoval ve věci Městský soud v Praze, který na základě spisového materiálu i důvodů uvedených v odvolání dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné. V odůvodnění pak uvedl, že žalovaní již v průběhu původního řízení navrhovali vyžádání zprávy od České spořitelny, avšak z původního spisu je zřejmé, že tento důkaz nebyl proveden nikoliv proto, že tomu bránila objektivní překážka, nýbrž proto, že tento důkaz nemohl zvrátit spolehlivé zjištění soudu o výši kupní ceny a způsobu jejího zaplacení zakotvených ve smlouvě. Dále pak odvolací soud konstatoval, že existenci půjčky navrhovatelé v původním řízení nezmínili, objektivní okolnosti jim v tom však nebránily. Okolnost, že ji opomenuli uvést nebo že si ji neuvědomili, lze přičíst jen jejich subjektivní kalkulaci, nehledě na problematickou způsobilost důkazu o půjčce zvrátit závěry soudů. Odvolací soud na základě tohoto stavu pak uzavřel, že navrhovatelé neuvedli žádné relevantní důvody, pro které by mohla být obnova řízení v původní věci povolena, a proto usnesením, čj. , -35, ze dne 30. 11. 1999, potvrdil usnesení soudu I. stupně.

Proti výše uvedenému usnesení Městského soudu v Praze podali navrhovatelé návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti. Ve svém návrhu znovu zopakovali skutkové okolnosti, které byly předmětem řízení o povolení obnovy řízení, event. původního řízení ve věci samé před obecnými soudy. Ve vztahu k návrhu k Ústavnímu soudu pak uvedli, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno jejich právo na soudní ochranu podle y vzhledem k porušení objektivity a nestrannosti soudu. Soudy měly při výkonu spravedlnosti postupovat zákonem stanoveným postupem, měly vycházet z a provést všechny důkazy, jimiž bylo možné zjistit stav věci. Nešlo jen o listinný důkaz, ale i o svědeckou výpověď až po nesprávné hodnocení důkazů. Jednáním soudů, především odvolacího soudu došlo k poškození navrhovatelů v občanskoprávním řízení, k porušení jejich základních práv na soudní ochranu. Navrhovatelé proto žádali, aby Ústavní soud svým nálezem napadené rozhodnutí zrušil.

K výzvě Ústavního soudu podal své vyjádření také Městský soud v Praze jako účastník řízení. Městský soud v Praze ve vyjádření uvedl, že návrh nepovažuje za důvodný, protože navrhovatelé nebyli nijak kráceni na svých právech účastníků řízení. V řízení o povolení obnovy řízení byli zastoupeni advokátem, soud I. stupně vydal rozhodnutí po jednání, k němuž byli navrhovatelé i jejich zástupce řádně předvoláni, a odvolací soud rozhodoval bez jednání v souladu s ust. Oba soudy se splněním podmínek pro povolení obnovy řízení vymezených v ust. z hlediska tvrzení navrhovatelů náležitě zabývaly a svůj právní názor v odůvodnění svých rozhodnutí vysvětlily. Městský soud v Praze proto navrhl, aby Ústavní soud podaný návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.

Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutím konstatoval, že není současní obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl navrhovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv a svobod chráněných ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y ČR. Vzhledem k tomu, že navrhovatelé se dovolávali ochrany svých základních práv chráněných u, přezkoumal Ústavní soud napadené rozhodnutí i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný.

Jádrem návrhu je v podstatě nesouhlas navrhovatelů s hodnocením navrhovaných důkazů obecnými soudy ve vztahu k povolení obnovy řízení. V této souvislosti Ústavní soud připomíná, že obnova řízení je mimořádným opravným prostředkem, pro jejíž použití jsou v přesně vymezeny důvody, jejichž existenci obecné soudy posuzují a rozhodují o připuštění tohoto opravného prostředku. Posouzení skutečností pro povolení obnovy řízení patří plně do rozhodovací pravomoci obecných soudů a Ústavní soud ve smyslu ustálené judikatury by mohl do tohoto jejich rozhodování zasáhnout jen tehdy, pokud by zde byl zřejmý a závažný rozpor mezi tvrzeními účastníků a závěry vyvozenými obecnými soudy. Ústavní soud však po přezkoumání řízení o povolení obnovy řízení dospěl zcela jednoznačně k závěru, že obecné soudy se věnovaly posouzení důvodů pro povolení obnovy řízení velmi podrobně a pečlivě, závěry, které byly podkladem pro rozhodnutí, také v odůvodnění podrobně rozebraly právě z hlediska existence či neexistence důvodů pro povolení obnovy řízení. Z tohoto pohledu pak Ústavní soud konstatoval, že v postupu obecných soudů nelze spatřovat porušení práva na soudní ochranu podle y. Na okraj věci pak Ústavní soud připomíná, že v rámci podané ústavní stížnosti se nemohl zabývat přezkoumáním rozhodnutí a řízení v původní věci, v níž byl podáván návrh na obnovu řízení, i když navrhovatelé v podaném návrhu v tomto směru argumentovali, protože návrhem bylo napadnuto rozhodnutí ve věci povolení obnovy řízení.

Vzhledem k výše uvedeným závěrům pak Ústavnímu soudu nezbylo než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. listopadu 2000

JUDr. Pavel Holländer

předseda senátu