Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 296/2000

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Paula a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Klokočky ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele J. P., zastoupeného JUDr. F. K., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 1. 2000, čj. - 30, a rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 29. 9. 1999, čj. - 18,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel ve včas podané ústavní stížnosti ze dne 9. 5. 2000 proti shora uvedeným rozsudkům obecných soudů navrhuje jejich zrušení s tím, že má za to, že těmito rozsudky došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv, zakotvených v d v článcích 36 odst. 1, 37 odst. 3, 11, dále v článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel v odůvodnění své stížnosti tvrdí, že nesprávně zjištěný skutkový stav věci ve svých důsledcích vedl k nesprávným skutkovým závěrům a současně vedl k nesprávnému právnímu posouzení věci. Má za to, že i když nemá možnost prokázat vlastnictví přídělu přídělovou u, bylo možno o jeho vlastnictví k zemědělské usedlosti usuzovat na základě celé řady jiných skutečností, a to svědeckých výpovědí bývalých sousedů, jakož i úředních dokladů, jakým je seznam přídělců v katastrálním území O., kde je veden pod č. 25 a výměr zemědělského odboru ONV v Chebu, kterým byl přídělu v O. zproštěn.

Z obsahu rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 1. 2000 Ústavní soud zjistil, že tento soud, jako soud odvolací, rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 29. 9. 1999, jako soudu prvního stupně, přezkoumal podle ustanovení , jakož i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání žalobce - stěžovatele - není důvodné. Rozsudek soudu prvního stupně, kterým byla zamítnuta jeho žaloba o určení, že je oprávněnou osobou ve smyslu a že druhý žalovaný, Státní statek K., s. p., Plzeň - K., je povinen mu vydat nemovitosti tvořící příděl zemědělské usedlosti čp. 7 k. ú. O., obec L., byl odvolacím soudem potvrzen. Krajský soud ve svém rozhodnutí konstatoval, že soud prvního stupně provedl v řízení nezbytné důkazy, jimiž zjistil skutkový stav v souladu s ustanovením a ani v odvolacím řízení nebyly žádné další důkazy navrhovány. Zjištěný skutkový stav soudu prvního stupně tvoří spolehlivý základ pro rozhodnutí, proto z něj vycházel i v odvolacím řízení. Krajský soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně ohledně toho, že nebylo prokázáno, že byla vydána přídělová o přídělu zemědělské usedlosti, ani jaký význam měly poznámky na návrhu přídělu. Žalobce v průběhu řízení neprokázal k předmětným nemovitostem existenci nabytí vlastnického práva.

Ústavní soud musel v této věci konstatovat, že není běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Zjišťuje však, zda napadeným rozhodnutím bylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y ČR.

mimo jiné ukládá obecným soudům, aby důkazy hodnotily podle své úvahy, a to jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemné souvislosti ( ), a aby rozhodly ve věci na základě zjištěného skutkového stavu ( ). Zásada volného hodnocení důkazů soudem je důsledkem ústavního principu nezávislosti soudu ( ústavního ).

Ústavní soud na základě ústavní stížnosti, rozhodnutí obecných soudů, jakož i spisu Okresního soudu v Chebu, sp. zn. , dospěl k závěru, že soudy obou stupňů postupovaly v souladu s ustanoveními , která upravují průběh řízení a do nichž se promítají principy upravené v článcích 36 a 37 odst. 3 d. Svůj postup řádně odůvodnily, takže Ústavní soud neměl důvod učinit závěr, že proces byl veden způsobem, který nezajistil spravedlivý výsledek. Má za to, že skutková zjištění v předmětné věci jsou v souladu s provedenými důkazy a z nich vyvozenými právními závěry vycházejícími z toho, že žalobce - stěžovatel - neprokázal, že mu bylo vydáno rozhodnutí o přídělu zemědělské usedlosti čp. 7 v k. ú. O., a že nabyl k předmětné nemovitosti vlastnictví (dle , ve spojení s odst. 5 ). Pokud tato okolnost nebyla prokázána, není v daném případě rozhodující a nasvědčující jinému závěru, že rodina žalobce užívala příděl, platila přídělovou cenu a že v roce 1955 byl stěžovateli vydán výměr správního orgánu o zproštění přídělu.

Ústavnímu soudu tedy nezbylo než přisvědčit správnosti závěrů rozhodnutí obou obecných soudů.

Poněvadž odvolací soud, ani soud prvního stupně, se nedostal v souvislosti s projednáváním předmětné věci do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu, na které poukazuje stěžovatel ve své stížnosti, nelze ani konstatovat, že rozhodnutí trpí nedostatkem ochrany vlastnického práva (neboť článek 11 d, na který stěžovatel poukazuje, chrání vlastnické právo toliko skutečné, již existující, nikoliv takové, jehož povaha je sporná), musel Ústavní soud dospět k závěru, že se jedná o návrh ústavní stížnosti zjevně neopodstatněný.

Senát Ústavního soudu proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, tímto usnesením návrh ústavní stížnosti odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. listopadu 2000 JUDr. Vladimír Paul

předseda I. senátu Ústavního soudu