Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 547/2000

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Čermáka a soudců JUDr. Pavla Varvařovského a JUDr. Evy Zarembové o návrhu společnosti K., a.s., právně zastoupené JUDr. D. R., advokátem, na zrušení části přílohy vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. ,

t a k t o :

Návrh se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel v odůvodnění svého návrhu na zrušení části přílohy vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. , uvedl, že Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen " ") , která nabyla účinnosti dne 29. 10. 1999, rozšířil na navrhovatele účinnost kolektivní smlouvy vyššího stupně ve znění dodatku č. l, která byla uzavřena mezi Odborovým svazem Stavba ČR, Odborovým svazem pracovníků dopravy, silničního hospodářství a autoopravárenství Čech a Moravy a Svazem podnikatelů ve stavebnictví ČR, a to přesto, že ještě před vydáním vyhlášky se k záměru ji vydat, vyjádřil nesouhlasně jak navrhovatel, tak i zástupce Odborového svazu Stavba ČR a podrobně své stanovisko zdůvodnili.

Rozšířením působnosti uvedené kolektivní smlouvy vyššího stupně na navrhovatele bylo podle něj porušeno ustanovení , neboť rozšířit závaznost kolektivní smlouvy vyššího stupně lze jen na zaměstnavatele s obdobnou činností a obdobnými ekonomickými a sociálními podmínkami, kteří mají sídlo na území příslušné republiky, a není pro ně závazná kolektivní smlouva vyššího stupně. Je sice pravdou, že navrhovatel byl dříve statisticky zařazen pod stavební výrobu, a díky tomu odborová organizace působící u stěžovatele zůstala členem Odborového svazu Stavba ČR. Od roku 1993 je však stěžovatel statisticky zařazen pod průmysl, těžbu a zpracování nerostných surovin. Tak dochází k tomu, že za zaměstnance, kteří pracují v báňské (hornické) činnosti, vyjednávají zástupci Odborového svazu Stavba ČR.

Podle názoru navrhovatele byla patrně pouze tato skutečnost podkladem pro rozhodnutí , na základě kterého byla cestou rozšířena působnost výše uvedené kolektivní smlouvy vyššího stupně i na navrhovatele. vydalo dne 18. 7. 2000 , jíž byla zrušena, ovšem touto vyhláškou byla působnost kolektivní smlouvy vyššího stupně, uzavřené mezi Odborovým svazem Stavba ČR, odborovým svazem pracovníků dopravy, silničního hospodářství a autoopravárenství Čech a Moravy a Svazem podnikatelů ve stavebnictví v ČR, ve znění dodatku č. 1 ze dne 1. 4. 1999 a dodatku č. 2 ze dne 4. 3. 2000, rozšířena opět i na navrhovatele. Výše uvedeným postupem nebylo tedy respektováno ustanovení , o kolektivním vyjednávání, které stanoví, že rozšířit závaznost kolektivní smlouvy vyššího stupně lze jen na zaměstnavatele s obdobnou činností, jímž ovšem navrhovatel není, neboť se zabývá činností báňskou (hornickou) a nikoli stavební výrobou. Závazností , ve znění její přílohy, je navrhovatel, jak dále uvedl, poškozován zejména v oblasti podnikání. Ve srovnání s jinými podnikatelskými subjekty se stejným nebo obdobným předmětem činnosti je značně znevýhodněn, neboť je nyní nucen poskytovat mimo jiné svým zaměstnancům dovolenou na zotavenou o l týden delší, než činí nárok, plynoucí ze , čímž je ztížena jeho konkurenceschopnost (omezení výroby, vyšší mzdové náklady, apod.).

Část výše citované vyhlášky , týkající se navrhovatele, byla tedy, podle jeho názoru, vydána mimo meze , o kolektivním vyjednávání, a tím bylo postupem porušen y ČR, který jasně stanoví, že ministerstva mohou vydávat právní předpisy jen na základě a v mezích zákona, jsou-li k tomu zákonem zmocněny. Dále dle názoru navrhovatele, porušilo svým postupem ustanovení y ČR a y, která uvádějí, že státní moc lze uplatňovat jen v mezích stanovených zákonem a způsobem, který zákon stanoví.

Navrhovatel chápe rozhodnutí , o jeho zařazení do přílohy citované vyhlášky, jako tzv. "jiný zásah" orgánu veřejné moci ve smyslu ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, a jak dále uvádí, podává proti němu ústavní stížnost a současně navrhuje, aby Ústavní soud přijal nález, jímž zruší část přílohy vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 259/2000, o rozšíření závaznosti kolektivní smlouvy vyššího stupně, a to text: 775. 49901222 K., a.s.

Návrhu nelze vyhovět.

Oprávnění podat návrh na zrušení právního předpisu nebo jeho jednotlivých ustanovení podle písm. b) y ČR, ve smyslu ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, o Ústavním soudu, přísluší vládě, skupině nejméně 25 poslanců nebo nejméně 10 senátorů; senátu Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti, zastupitelstvu vyššího územního samosprávného celku, veřejnému ochránci práv, ministru vnitra, a dále tomu, kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v ustanovení citovaného zákona. Právnické osobě, na rozdíl od ostatních subjektů vyjmenovaných v ustanovení citovaného zákona, přitom tento zákon oprávnění podat návrh na zrušení právního předpisu nebo jeho jednotlivých ustanovení přiznává jen výjimečně, a to za současného splnění podmínky, že takový návrh je spojen s ústavní stížností. Podání navrhovatele však za ústavní stížnost ve smyslu ustanovení citovaného zákona považovat nelze již z toho důvodu, že obsahuje pouze petit, navrhující zrušení části právního předpisu. Neobsahuje petit - návrh nálezu, který by odpovídal ustanovení citovaného zákona, a který by tedy Ústavní soud mohl vydat v řízení o ústavní stížnosti. Navrhovatel své podání označil sice jako ústavní stížnost, jež směřuje proti "jinému zásahu" orgánu veřejné moci, který je navrhovatelem spatřován v postupu MSPV před vydáním napadené vyhlášky, Ústavní soud však zastává názor, že postup kteréhokoliv orgánu veřejné moci nadaného normotvornou pravomocí - tedy i MSPV - který vedl k vydání obecně závazného právního předpisu, může být Ústavním soudem posuzován toliko v řízení, upraveném v hlavě druhé, oddílu prvém ( citovaného zákona), a nelze tedy takový postup považovat za "jiný zásah " ve smyslu ustanovení citovaného zákona, který zjevně míří na případy jiného druhu.

Podání navrhovatele, posuzováno podle jeho obsahu, nelze proto považovat za ústavní stížnost, a za tohoto stavu není v daném případě splněna podmínka ustanovení § 74 citovaného zákona, a návrh navrhovatele na zrušení části přílohy napadené vyhlášky proto byl odmítnut jako návrh podaný neoprávněnou osobou podle § 43 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. b) citovaného zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. listopadu 2000

JUDr. Vladimír Čermák

předseda senátu