Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 527/2000

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. K. M., zastoupeného JUDr. J. P., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. srpna 2000, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností brojí stěžovatel proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. srpna 2000 ( -270), a to proti té části výroku, jímž nebylo připuštěno zpětvzetí návrhu na určení, že odpůrci (před obecnými soudy) 1 až 5 nenabyli vlastnictví k domu

čp. 945, pozemkům parcelní č. 609 - stavební plocha a č. 610 - zahrada v katastrálním území Moravská Ostrava zapsaným na LV č. 1526 v katastru nemovitostí v Ostravě, a tvrdí, že tímto rozhodnutím bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy

o ochraně lidských práv a základních svobod, d a y (pokud jde o uvedené ustanovení d, zřejmě měl stěžovatel na mysli d, neboť ustanovení této y neobsahují žádné označení paragrafem). V odůvodnění své ústavní stížnosti pak stěžovatel rozsáhle rozebírá skutkový stav věci a tvrdí, že obecný soud, i přes nesouhlas odpůrců se zpětvzetím jeho žaloby o určení vlastnictví k předmětným nemovitostem ve smyslu ustanovení věta druhá , měl zpětvzetí připustit, rozsudek okresního soudu zrušit a řízení zastavit, neboť odpůrci nemohou prokázat "závažný právní význam, na jehož podkladě by mělo být soudem jednáno a rozhodnuto o určovací žalobě stěžovatelů.

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Ústavní stížnost může podat fyzická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y ČR [ , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona].

Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Za takovýto prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení (§ 75 odst. 1 zákona).

Ústavní stížnost stěžovatele směřuje proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, jímž bylo rozhodnuto tak, že se zpětvzetí jeho návrhu nepřipouští. Podle ust. § 238a odst. 1

písm. b) je proti takovémuto usnesení odvolacího soudu přípustné dovolání, které byl stěžovatel oprávněn podat za podmínek stanovených příslušným právním předpisem ( ). Ústavní stížnost tedy směřuje proti rozhodnutí, které není rozhodnutím o posledním procesním prostředku, které stěžovateli zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Takovýmto rozhodnutím by bylo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o dovolání stěžovatele.

Protože ústavní stížnost stěžovatele byla shledána jako nepřípustná [§ 43 odst. 1

písm. e) zákona], bylo o ní rozhodnuto odmítavým výrokem, jak shora uvedeno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 8. listopadu 2000