Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 430/2000

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Jiřího Malenovského a JUDr. Vojtěcha Cepla ve věci ústavní stížnosti R. O., právně zastoupeného JUDr. A. F., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 7. 2000, sp. zn. , a proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 2. 6. 2000, sp. zn. , t a k t o:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Senát Ústavního soudu mimo ústní jednání návrh bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Včas podanou ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu dne 19. 7. 2000, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 7. 2000, sp. zn. , a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 2. 6. 2000, sp. zn. , a to pro porušení a y, a a 5, a d (dále jen " ").

Skutkově se jedná o již druhé prodloužení doby trvání vazby nad zákonem stanovenou dobu šesti měsíců (ust. § 71 odst. 2 tr. ř.) v trestní věci stěžovatele, který je stíhán pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle ust. § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zák. a nachází se ve vazbě z důvodů uvedených v ust. § 67 písm. b) tr. řádu. Jde o společnou a vzájemně provázanou trestní věc tří pachatelů, z nichž první je řecký státní příslušník. Soud prvního stupně odůvodňuje vyhovění zákonu odpovídajícímu a řádně podanému návrhu státního zástupce na další prodloužení vazby o dva měsíce skutečností, že nebyly dosud přetlumočeny z řeckého jazyka všechny záznamy telefonických hovorů a nebyly vyslechnuty v rámci přípravného řízení další osoby z těchto záznamů zjištěné. Dále, že je třeba ponechat určitý časový prostor obviněným a jejich obhájcům k seznámení se s výsledky vyšetřování. V odůvodnění usnesení je poukazováno na zjištění jistého stupně organizovanosti jednání všech tří pachatelů. Z těchto okolností jsou konkrétně dovozovány důvody dalšího trvání vazby u stěžovatele ve smyslu ust. § 67 písm. b) tr. řádu, tj., že by v případě propuštění na svobodu mohl působit na nově ustanovené a dosud nevyslechnuté svědky.

Stěžovatel uplatnil v ústavní stížnosti námitku, že usnesení o prodloužení vazby nebylo jemu ani jeho obhájci doručeno do dne 4. 6. 2000. Z toho důvodu považuje svůj pobyt ve vazbě od tohoto data za nezákonný. Tuto námitku uplatnil již ve stížnosti proti prvostupňovému usnesení obecného soudu a zabýval se jí odvolací soud s poukazem na ustanovení § 71 odst. 6 tr. řádu. Trestní řád stanoví pouze povinnost státního zástupce podat návrh na prodloužení vazby nejpozději 15 dnů před skončením lhůty, dále povinnost soudu propustit obviněného na svobodu, pokud by návrh nebyl podán nebo nebyl podán včas nebo soud o něm včas nerozhodl. Zákon však neukládá v tomto případě soudu povinnost, ani nestanovuje zvláštní lhůtu k doručení tohoto rozhodnutí obviněnému, jeho obhájci ani státnímu zástupci.

Při posuzování ústavní stížnosti vzal Ústavní soud v úvahu, že průběh řízení v předmětné trestní věci stěžovatele vyžaduje působení soudního tlumočníka a překladatele ze současné řečtiny s ohledem na řeckou národnost jednoho z obviněných. Znalost této řeči není u nás běžně rozšířena a zásada společného řízení při více obviněných, jejichž trestné činy spolu souvisí (ust. § 20 odst. 1 tr. řádu) nezbytně průběh řízení prodlužuje. S ohledem na tuto okolnost nebyly shledány neodůvodněné průtahy.

Omezení osobní svobody je závažným zásahem do základních práv a svobod a může být provedeno jen z důvodů a způsobem, které stanoví zákon. V daném případě bylo přihlédnuto a bylo šetřeno všech příslušných ustanovení trestního řádu.

Ústavní soud při shrnutí výše uvedených skutečností neshledal, že by ze strany jednajících orgánů byly porušeny a y, a a 5, a y.

Na základě výše uvedených skutečností byl nucen Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítnout pro její zjevnou neopodstatněnost.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

Antonín Procházka

předseda senátu ÚS

V Brně dne 8. listopadu 2000