Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 32/2000

Ústavní soud rozhodl dne 9. listopadu 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. V. J., zastoupeného JUDr. B. G., CSc., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. října 1999, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. října 1999 ( ) a tvrdí, že tímto rozsudkem Krajský soud v Plzni "porušil y a d č. ". Porušení citovaných ustanovení y ČR a d stěžovatel spatřuje v tom, že krajský soud zamítl žalobu stěžovatele a nepřiznal požadovaný nárok na zaplacení žalované částky, jíž se stěžovatel domáhal z titulu "převzetí neskončené agendy advokátní kanceláře JUDr. J. S.".

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y ČR. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný

[ , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona].

Z odůvodnění ústavní stížnosti, jakož i z podkladů, které si Ústavní soud k doplnění ústavní stížnosti od stěžovatele vyžádal, se podává, že obecný soud se v průběhu řízení zcela vyčerpávajícím způsobem vypořádal se všemi rozhodnými skutečnostmi, na jejichž základě vydal napadené rozhodnutí a zcela vyčerpávajícím způsobem také toto své rozhodnutí odůvodnil ( ). Tvrdí-li stěžovatel ve své ústavní stížnosti, že je oprávněnou osobou k podání žaloby z titulu převzetí agendy advokátní kanceláře JUDr. J. S., který zemřel, pak - jakkoli jde o námitku z hlediska podmínek ústavní stížnosti (směřuje proti legalitě rozhodnutí obecného soudu (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., vydání 1., č. 5, Praha 1995) nerozhodnou - zcela přehlíží, že v souladu s ustanovením , ve znění pozdějších předpisů, může být takovýmto oprávněným pouze ten, který na návrh komory (rozumí se České advokátní komory v Praze) byl ustanoven příslušným soudem

( ). Bez takového rozhodnutí obecného soudu se nikdo nemůže platně dovolávat převzetí advokátní agendy zemřelého advokáta, byť se tak mělo stát na základě dohody uzavřené ještě za jeho života.

Stěžovatel soudní rozhodnutí obecnému soudu nepředložil, a jak sám ve svém vyjádření Ústavnímu soudu uvedl, k takovémuto rozhodnutí "nikdy nedošlo"; proto jej nelze považovat za osobu oprávněnou k podání posuzované žaloby a k vymáhání palmárních odměn zemřelého advokáta.

S ohledem na výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný v souladu s ustanovením § 43 odst. 2 písm. a) zákona odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 9. listopadu 2000