Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
36675.html
HTML · 0 B
No categories available
III.ÚS 230/2000
Ústavní soud rozhodl dne 9. listopadu 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele L. J., zastoupeného JUDr. I. S., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. února 2000, sp. zn. 29 Ca 188/98 , takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel brojí ústavní stížností proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne
1. února 2000 (29 Ca 188/98 ) a tvrdí, že tímto rozsudkem bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo dle čl. 90 a čl. 95 Ústav y ČR a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d č. 2/1993 Sb. , k čemuž mělo dojít tím, že "pojem tísně byl vyložen soudem v rozporu s účelem restitučního zákona č. 229/1991 Sb. , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů". V další části své ústavní stížnosti se stěžovatel zabývá polemikou s právními a skutkovými závěry tak, jak je v napadeném rozhodnutí učinil obecný soud; navrhl, aby Ústavní soud svým nálezem ústavní stížností napadené rozhodnutí zrušil.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítá porušení označených článků Ústav y ČR a Listiny základních práv a svobo d, aniž by však své tvrzení blíže rozvedl; za porušení těchto práv nelze považovat pouhou právní polemiku s právními závěry obecných soudů opírající se o názor stěžovatele, že v jeho případě nebyl obecným soudem náležitě vyložen zákonný znak "tísně", což ve svém důsledku vedlo k neúspěchu v řízení, kterým příslušný soud přezkoumával rozhodnutí správního orgánu vydané v jeho restituční věci. Porušení článků Listiny základních práv a svobo d stěžovatel spatřuje výhradně v tom, že napadeným rozhodnutím obecného soudu nebylo jeho žalobnímu návrhu vyhověno.
Ústavní soud již dříve ve své judikatuře vyložil, za jakých podmínek a okolností je oprávněn zasahovat do jurisdikce obecných soudů, popřípadě jak se tato jeho pravomoc projeví ve vztahu k důkaznímu řízení provedenému před těmito soudy (a to včetně aplikace příslušných zákonných norem), a kdy shledává svoji pravomoc hodnotit dokazování provedené těmito soudy (k tomu srov. např. nález ve věci III. ÚS 61/94 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., vydání 1., č. 10, Praha 1995). Ústavní soud neshledal v posuzované ústavní stížnosti z ústavněprávního hlediska důvod ke zrušení stěžovatelem napadeného rozhodnutí, neboť jde o rozhodnutí, které vychází ze zásad daných ustálenou rozhodovací prací Ústavního soudu.
Ústavní soud neshledal, že by postupem obecného soudu byl stěžovatel zkrácen na svém právu na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 , 2, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobo d) ani na právu z čl. 90 a 95 Ústav y ČR. Tvrdí-li totiž stěžovatel, že obecný soud jako orgán veřejné moci jej zkrátil na jeho právu tím, že mu neposkytl ochranu spočívající zejména v tom, že nevyhověl jeho žalobnímu návrhu a nevyložil zákonné znaky v jeho prospěch, resp. tak, aby byl v žalobě úspěšný, pak takovéto tvrzení shledal Ústavní soud jako pouhou polemiku s právními závěry obecného soudu, a proto stěžovatele postačí odkázat na ustálenou judikaturu Ústavního soudu ve vztahu k povaze spravedlivého procesu zakotveného v hlavě páté Listiny základních práv a svobo d (k tomu srov. např. nález ve věci III. ÚS 23/93 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994).
Z uvedených důvodů proto posuzovaná ústavní stížnost byla shledána jako zjevně neopodstatněná, když zjevnost této neopodstatněnosti plyne jak z ustálené judikatury Ústavního soudu, na níž bylo příkladmo poukázáno, tak z povahy důvodů, jak byly vyloženy; o zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti proto bylo rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb. , ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb. , ve
znění pozdějších předpisů).
V Brně dne 9. listopadu 2000