Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
36633.html
HTML · 0 B
No categories available
III.ÚS 185/2000
Ústavní soud rozhodl dne 9. listopadu 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele F. K., zastoupeného
JUDr. Z. J., advokátem, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. února 2000, sp. zn. 44 To 150/2000 , takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností, která co do formálních náležitostí splňovala podmínky stanovené zákonem [§ 30 odst. 1 , § 34 , § 72 odst. 1 písm. a) , odst. 2 a 4 zák. č. 182/1993 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona], brojí stěžovatel proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. února 2000 (44 To 150/2000 ), kterým byla zamítnuta stížnost proti usnesení soudce Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. ledna 2000 (Nt 2027/2000), jímž byl stěžovatel (v řízení před obecnými soudy obviněný) vzat z důvodu ustanovení § 67 odst. 1 písm. a) , odst. 2 tr. ř. do vazby, a tvrdí, že označenými rozhodnutími orgánů veřejné moci bylo porušeno jeho základní právo na osobní svobodu (čl. 8 odst. 1 , 2 al. 1, odst.5 Listiny základních práv a svobo d) a právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d); porušení ústavně zaručených základních práv a svobod spatřuje stěžovatel v tom, že obecné soudy svá rozhodnutí řádně neodůvodnily, zejména když neuvedly "z jakých důkazů a jakých prokázaných skutečností rozhodnutí vychází a na jakých procesních úvahách jejich rozhodnutí spočívá". V další části stěžovatel tvrdí, že rozhodnutí obecných soudů jsou velmi obecná a "nejsou v souladu s vyslovenými zásadami".
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústav y ČR. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků návrh, který je zjevně neopodstatněný, usnesením odmítne [§ 72 odst. 1 písm. a) , § 43 odst. 2 písm. a) zákona].
Z předložené ústavní stížnosti ani ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 4
(Nt 2027/2000) a Policie ČR, Obvodního úřadu vyšetřování pro Prahu 4 (ČVS:
OV4-2849/20-RA-99), které si Ústavní soud k posouzení tvrzeného zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele vyžádal, jakož i z vyjádření Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2000 není patrno, že by postupem obecných soudů došlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele tak, jak to stěžovatel tvrdí. Oba obecné soudy postupovaly v souladu s ustanovením zákona [§ 68 a § 67 odst. 1 písm. a),
odst. 2 tr. ř.], svá rozhodnutí náležitým způsobem zdůvodnily a uvedly, proč v jednání stěžovatele (v řízení před obecnými soudy obviněného) spatřují konkrétní skutečnosti, na základě kterých odůvodňují rozhodnutí o omezení osobní svobody stěžovatele tím, že tento byl vzat do vazby. Pokud obecné soudy interpretovaly zákon (trestní řád) ústavně souladným způsobem, nelze v takovém postupu obecných soudů spatřovat protiústavní zásah do základních práv a svobod stěžovatele. Tvrdí-li stěžovatel ve své ústavní stížnosti, že hodnocení skutečností významných pro rozhodnutí o vzetí do vazby soud neprovedl náležitým způsobem a v souladu se zákonem, pak nezbývá než taková tvrzení považovat za pouhou polemiku s právními a skutkovými závěry obecných soudů a v důsledku toho stěžovatele odkázat na ustálenou judikaturu Ústavního soudu ve vztahu ke znakům spravedlivého procesu daného hlavou pátou Listiny základních práv a svobo d (k tomu srov. např. nález ve věci III. ÚS 23/93 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994).
S ohledem na výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný v souladu s § 43 odst. 2 písm. a) zákona odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 9. listopadu 2000