Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 411/2000

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Čermáka a soudců JUDr. Pavla Varvařovského a JUDr. Evy Zarembové, ve věci ústavní stížnosti S., s.r.o., zastoupené JUDr. J. K., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 4. 2000, č.j. -40, rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě ze dne 3. 6. 1999, č.j. FŘ 629/130/99, rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě ze dne 3. 6. 1999, č.j. FŘ 630/130/99, rozhodnutí Finančního úřadu v Opavě ze dne 6. 10. 1998, č.j. 132138/98/384913/381 a rozhodnutí Finančního úřadu v Opavě ze dne 19. 10. 1998, č.j. 136825/98/384913/381,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 10. 7. 2000 se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 4. 2000, č.j. -40, rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě ze dne 3. 6. 1999, č.j. FŘ 629/130/99, rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě ze dne 3. 6. 1999, č.j. FŘ 630/130/99, rozhodnutí Finančního úřadu v Opavě ze dne 6. 10. 1998, č.j. 132138/98/384913/381 a rozhodnutí Finančního úřadu v Opavě ze dne 19. 10. 1998, č.j. 136825/98/384913/381. Cit. rozsudkem krajského soudu byla jako nedůvodná zamítnuta žaloba stěžovatelky o přezkoumání cit. rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě ve věci spotřební daně z lihu a lihovin za zdaňovací období červenec 1998 (ve výši 13 506 480,- Kč) a srpen 1998 (ve výši 25 212 096,- Kč).

Stěžovatelka tvrdí, obdobně jako ve svém návrhu na zahájení řízení o přezkum rozhodnutí správního orgánu a jeho doplňku, že napadenými správními rozhodnutími, jakož i v řízení jejich vydání předcházejícím, bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo zakotvené v a y ("Ústava") a , a d ("Listina"). Současně byla porušena ust. , 2 a 3, , 2, 3, 4, 5, 6 a 7 a , čímž jí bylo upřeno právo na spravedlivý proces. V odůvodnění své stížnosti popsala dosavadní průběh daňového řízení a vyjádřila nesouhlas s tím, že finanční orgány stanovily daň podle pomůcek. Je toho názoru, že i když nesplnila svoji povinnost podat na základě výzvy daňové přiznání, za daného stavu bylo možno objektivně daň stanovit dokazováním podle , 2, 3, 4 a 5

Krajský soud v Ostravě, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že stěžovatelka ve své ústavní stížnosti popisuje průběh správního řízení a v jejím závěru dovozuje porušení y rozhodnutím Finančního úřadu v Opavě a rozhodnutím Finančního ředitelství v Ostravě. Ve vztahu k napadenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě však nic neuvádí. Proto odkázal na odůvodnění rozsudku a zdůraznil, že krajský soud s ohledem na to, že daň byla stanovena podle pomůcek, mohl napadené správní rozhodnutí přezkoumat pouze z hlediska zákonnosti postupu při stanovení daně podle pomůcek. Poukázal na usnesení Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

a

a navrhl, aby Ústavní soud ústavní stížnost zamítl.

Finanční ředitelství v Ostravě se svého postavení vedlejšího účastníka výslovně vzdalo.

Ústavní soud si dále vyžádal spis Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. , a poté, co se seznámil se shromážděnými podklady pro rozhodnutí, v postupu Krajského soudu v Ostravě neshledal nic, co by nasvědčovalo nedodržení ústavních procesních práv stěžovatele. Ostatně jak vyplývá ze samotné ústavní stížnosti, stěžovatelka nevytýká napadenému rozsudku jakoukoliv neústavnost, když fakticky nesouhlasí pouze s právním posouzením věci finančními orgány a následně s právním názorem krajského soudu. Ústavní stížnost je tak v podstatě jen nesouhlasem stěžovatelky se závěry krajského soudu a opakováním argumentů uplatněných již v řízení před tímto soudem a v daňovém řízení, a nevyplývá nic, co by posunulo projednávanou věc do ústavněprávní roviny. Z uvedených důvodů se Ústavnímu soudu jeví tvrzení stěžovatelky o namítaném zásahu do jejích ústavně zaručených základních práv jako zjevně neopodstatněné.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. 11. 2000

JUDr. Vladimír Čermák

předseda senátu