Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 159/98

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti O.Ú., právně zastoupeného JUDr. PhDr. S.B., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13.1.1998, sp.zn. , a rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 4.9.1997, sp.zn. , t a k t o :

Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 7.4.1998 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví usnesení uvedených rozsudků obecných soudů s tím, že označenými rozsudky a dále pak postupem Okresního soudu v Rakovníku došlo k porušení , , d (dále jen " "), jakož i a , věta prvá y a Úmluvy.

Porušení shora uvedených práv a svobod spatřuje navrhovatel ve skutečnosti, že obecné soudy údajně rozhodly v rozporu se zákonem, jímž jsou soudci při rozhodování především vázáni. Podle ust. zák..č. , ve znění , náhrada spočívá v poskytnutí hotovosti, jež je dána ust. vl.nař. č. , ve výši 10.000,- Kč, případně v cenných papírech, které nemají povahu státních dluhopisů, když tuto náhradu poskytuje ve smyslu ust. zákona o půdě pozemkový fond.

Pokud krajský soud porušil citovaná kogentní ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, tím, že při jejich aplikaci užil volné úvahy, porušil podle názoru stěžovatele ust.

Navrhovatel dále uvedl, že rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 13.1.1998, č.j. -79, napadl dovoláním, o kterém do doby podání ústavní stížnosti nebylo rozhodnuto.

Porušení y je dle tvrzení stěžovatele nutno spatřovat v uložení povinnosti vlastníku plnit v jiné formě než stanoví zákon.

Z napadeného rozhodnutí Krajského soudu v Praze soudce zpravodaj zjistil, že v právní věci žalobce V.P. proti žalovanému 1) ZD K., 2) O.Ú. a 3) PF ČR, o náhradu za odstraněnou stavbu a o odvolání stěžovatele proti rozsudku soudu I. stupně, bylo rozhodnuto tak, že rozsudek soudu I. stupně se v napadených výrocích, tj. ve výrocích ve vztahu žalobce a prvního a druhého žalovaného, potvrzuje.

S ohledem na podané dovolání bylo přerušeno řízení o ústavní stížnosti s tím, že ve věci bude jednáno po rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o dovolání stěžovatele.

Dne 9.10.2000 obdržel Ústavní soud rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.6.2000, čj. -117, kterým bylo dovolání stěžovatele proti rozsudku odvolacího soudu podle ust. část věty před středníkem zamítnuto.

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR nabyl právní moci dnem 19.10.2000. Ve smyslu ust. , ve znění pozdějších předpisů, je možno ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje ( cit. zákona).

Z výše uvedeného tedy vyplývá, že posledním prostředkem k ochraně práva stěžovatele, ve smyslu , je v daném případě rozsudek Nejvyššího soudu ČR. Ústavní stížnost však směřovala proti rozsudkům Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Rakovníku. Ve smyslu ust. , ve znění pozdějších předpisů, je v takovém případě ústavní stížnost nepřípustná, neboť navrhovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje tím, že v zákonné 60 denní lhůtě své podání nedoplnil o návrh směřující proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR, jako poslednímu prostředku ve smyslu již cit. ust. ve vztahu k ust. , ve znění pozdějších předpisů.

Soudci zpravodaji proto nezbylo než ústavní stížnost ve smyslu ust. , ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Antonín Procházka

soudce Ústavního soudu

V Brně dne 11. října 2000