Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 590/2000

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele L. V., zastoupeného JUDr. Y. K., advokátkou, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. června 2000, sp. zn. , a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 20. prosince 1999, sp. zn. , mimo ústní jednání dne 25. 10. 2000 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [ , , , odst. 4 , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona], napadl stěžovatel rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. června 2000 ( -190), jakož i jemu předcházejí rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 20. prosince 1999 ( -150) a tvrdil, že jmenované obecné soudy těmito rozhodnutími jednak zjistily nesprávně skutkový stav věci, a tak porušily zákon v ust.

a svým rozhodnutím porušily zásadu rovnosti účastníků řízení plynoucí z ust.

d.

Z výroku sub. IV ústavní stížností napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (rozsudku ze dne 20. června 2000) je patrno, že odvolací soud proti svému rozhodnutí, jímž rozsudek soudu I. stupně ve výroku o věci samé potvrdil, nepřipustil dovolání.

Podle zjištění Ústavního soudu stěžovatel proti rozsudku odvolacího soudu ve lhůtě zákonem stanovené ( ) dovolání nepodal, čímž ve smyslu ustálené praxe Ústavního soudu (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 15., č. 98, Praha 2000 a další) založil pro projednání podmínku nepřípustnosti ( zákona) z důvodů nevyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje ( zákona).

Pro takto vyložené důvody byla stěžovatelova ústavní stížnost posouzena jako nepřípustná a o ní jako takové bylo rozhodnout odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 25. října 2000