Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 497/2000

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele O. D., zastoupeného JUDr. Z. D., advokátem, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. května 2000, sp. zn. , a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. srpna 1999, sp. zn. , mimo ústní jednání dne 25. 10. 2000 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [ , , odst. 4 zákona], napadl stěžovatel pravomocný rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 16. května 2000 ( -145) a spolu s ním též jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. srpna 1999 ( -120) a tvrdil, že jmenované obecné soudy svými rozhodnutími porušily jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu ( d) a současně také obdobné právo plynoucí z Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ( ); podle odůvodnění ústavní stížnosti stalo se tak - stručně shrnuto - tím, že obecné soudy dospěly

"k nesprávným a necitlivým závěrům" a nadto "nerespektovaly zásadu, že ukládaný způsob odstranění následků musí vždy odpovídat obsahu, formě i rozsahu neoprávněného zásahu". Stěžovatel proto navrhl, aby Ústavní soud jím napadená rozhodnutí obecných soudů, jak vpředu jsou označena, svým nálezem zrušil.

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Výrokem odvolacího soudu (čtvrtým odstavcem enunciátu rozsudku) byl sice zamítnut stěžovatelův návrh na připuštění dovolání, přesto však cesta k dovolacímu soudu byla otevřena v intencích ust. , byť o přípustnosti dovolání, z hlediska zákonem stanovených důvodů, byl rozhodoval dovolací soud sám.

Podle zjištění Ústavního soudu však stěžovatel naznačeného procesního postupu nevyužil a dovolání nepodal (č. l. 7 spisu Ústavního soudu), a tím ve smyslu ustálené rozhodovací praxe (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 15., č. 98, Praha 2000) jako nevyčerpáním všech procesních prostředků, které zákon o ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 2 zákona), založil důvod její nepřípustnosti (§ 75 odst. 1 zákona).

O nepřípustné ústavní stížnost bylo rozhodnout odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 25. října 2000