Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 646/99

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky V., spol. s r. o., zastoupené JUDr. V. P., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. září 1999, sp. zn. , mimo ústní jednání dne 11. 10. 2000 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [,

§ 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadla stěžovatelka pravomocné usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. září 1999 (-11) a tvrdila, že tento obecný soud, rozhodující v její věci v režimu správního soudnictví, zastavením řízení o včas podané žalobě proti rozhodnutí správního orgánu (Úřadu práce v Chrudimi) porušil její ústavně zaručené právo na soudní ochranu (d); navrhla proto, aby Ústavní soud svým nálezem rozhodnutí obecného soudu (viz vpředu) zrušil.

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Jak z odůvodnění ústavní stížnosti, tak zejména ze spisů orgánů veřejné moci (Úřadu práce v Chrudimi zn. 4/98/15/Vch, Krajského soudu v Hradci Králové zn. ) vyplývá, že správní orgán uložil stěžovatelce za porušení ustanovení § 2 odst. 2 zák. č.

rozhodnutím ze dne 8. června 1998 pokutu, proti níž stěžovatelka podala odvolání, o němž připadlo jako odvolacímu orgánu rozhodnout Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR; odvolací orgán sice stěžovatelčino odvolání posoudil jako opožděné ( zák. č.

), přesto však zkoumal, zda nejsou ve stěžovatelčině věci dány důvody obnovy řízení ( ), případně důvody pro rozhodnutí mimo odvolací řízení ( ); protože ani pro jedno z možných rozhodnutí mimo opravné řízení neshledal ani skutkové a právní důvody, rozhodl o stěžovatelčině odvolání zamítavým (správně odmítavým) výrokem.

V dalším procesním postupu ponechala stěžovatelka rozhodnutí odvolacího správního orgánu stranou a žalobu ze dne 1. listopadu 1998 s odůvodněním, že odvolací orgán posuzoval věc toliko procesně (zachování zákonem stanovené lhůty) a nadto vadně napadla,

s ne zcela zřetelným petitem, rozhodnutí správního orgánu I. stupně a navrhla jeho zrušení.

Za naznačeného procesního stavu obecný soud dovodil, že procesní postup stěžovatelky (tehdy žalobkyně) je z hlediska zákona vadný, neboť svým procesním prostředkem (žalobou) nenapadá rozhodnutí vydané v posledním stupni, a proto dostatečně odůvodněným usnesením ( ) řízení o takto podané žalobě ústavní stížností napadeným rozhodnutím (usnesením) zastavil.

Jakkoli právní názor stěžovatelky, co do povahy rozhodování ve správním řízení

o opožděném opravném prostředku opřený o označené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze

(), je s přihlédnutím k současnému právnímu stavu možný, nelze ani opačný právní názor obecného soudu rozhodujícího v této věci označit za ústavně nesouladný, a

proto - s přihlédnutím k ustálené rozhodovací praxi Ústavního soudu, dle níž Ústavnímu soud nepřísluší přezkum věcné správnosti či legality rozhodnutí obecných soudů (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., vydání 1., č. 5, Praha 1995) - byla stěžovatelčina ústavní stížnost posouzena jako nepřípustná.

O nepřípustné ústavní stížnosti bylo posléze rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 11. října 2000