Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 407/2000

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Paula a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vojena Güttlera ve věci stěžovatelů MUDr. M. B., a P. T., obou zastoupených JUDr. J. P., advokátem, o návrhu ústavní stížnosti proti opatření vyšetřovatele Policie České republiky, Okresního úřadu vyšetřování v Litoměřicích ze dne 17. 5. 2000, ČVS: OVLT-690/20-99,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelé podali včas návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním, které došlo Ústavnímu soudu dne 10. 7. 2000.

V návrhu ústavní stížnosti se stěžovatelé domáhají, aby Ústavní soud zrušil shora citované opatření vyšetřovatele Policie ČR, kterým bylo stěžovatelům a jejich obhájci ve smyslu ustanovení § 65 odst. 2 tr. řádu odepřeno nahlížení do spisu a práva s tímto související, protože byly zjištěny skutečnosti opravňující závěr, že obhájcem a obviněnými (nyní stěžovateli) dochází k ovlivňování svědků s tím, že totožné stanovisko zaujímá i příslušný státní zástupce.

Stěžovatelé jsou toho názoru, že shora uvedeným opatřením byla porušena jejich ústavně zaručená práva na obhajobu a právo na spravedlivý proces ve svém celku, konkrétně pak právo stanovené v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, v čl. 2 odst. 2, 3 (státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem a způsobem, který zákon stanoví a každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá), čl. 4 odst. 4 (při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu, omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena), čl. 36 odst. 1 (každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu), čl. 37 odst. 2 (každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy od počátku řízení), (obviněný má právo, aby mu byl poskytnut čas a možnost k přípravě obhajoby a aby se mohl hájit sám nebo prostřednictvím obhájce) d. Dále uvádějí, že zmíněné opatření vyšetřovatele je v rozporu s jejich právem na objasnění věci a hledání důkazů a poukazují na ustanovení tr. řádu, podle něhož důkaz předložený některou ze stran nemůže být odmítnut.

Ústavní soud po posouzení obsahu ústavní stížnosti, jakož i dalších přiložených listin, je nucen nejdříve konstatovat, že Ústavní soud není běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví a nezkoumá celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani neposuzuje stanoviska a výklady obecných soudů či jiných orgánů ke konkrétním zákonným ustanovením ani jejich právní úvahy, názory a závěry, pokud nejde současně o porušení základních práv a svobod zaručených ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle y ČR. Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v jednotlivých případech spočívají především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze již napravit procesními prostředky.

V posuzovaném případě došlo ke sdělení obvinění stěžovatelům dne

25. 6. 1999. Uvedené opatření vyšetřovatele bylo vydáno dne 17. 5. 2000 a je z něho patrno, že vyšetřovatel své rozhodnutí předem konzultoval se státním zástupcem a jako důvod svého rozhodnutí neumožnit nahlížení do spisu uvedl, že stěžovatelé a jejich obhájce ovlivňují svědky. Z uvedeného vyplývá, že k odmítnutí nahlédnutí do vyšetřovacího spisu došlo prakticky po roce trestního stíhání ze závažného důvodu, kterým bylo ovlivňování svědků stěžovateli a jejich obhájcem. K omezení práva nahlížet do spisu bylo tedy přikročeno v procesním stadiu trestního řízení, kdy zmíněné oprávnění orgánů činných v trestním řízení je časově omezené a vztahuje se pouze na přípravné řízení, na dobu do skončení vyšetřování. Po upozornění stěžovatelů a jejich obhájce vyšetřovatelem na možnost prostudovat spis, již právo nahlédnutí do spisu nelze odepřít (ustanovení § 65 odst. 2 tr. ř.).

Z uvedeného vyplývá, že trestní řízení podléhá procesnímu vývoji a jeho případné vady je zatěžují jako celek. Z toho důvodu i případné protiústavní procesní vady lze napravit v prvé řadě obecnými soudy v rámci přezkumu celého řízení. V dané věci Ústavní soud neshledal porušení uplatňování státní moci podle zákona, ani neshledal, že by opatřením orgánu veřejné moci došlo k porušení práv stěžovatelů na obhajobu či spravedlivý proces. Protože neshledal ani napadeným opatřením porušení jiných základních práv nebo svobod stěžovatelů, zakotvených v ústavních zákonech nebo v mezinárodních smlouvách podle y ČR, musel považovat ústavní stížnost za zjevně neopodstatněnou.

Ze shora uvedených důvodů senátu Ústavního soudu nezbylo než návrh ústavní stížnosti podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítnout.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. října 2000

JUDr. Vladimír Paul

předseda I. senátu Ústavního soudu