Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 153/2000

Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 3. října 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti navrhovatelů 1) L. N., 2) O. N., 3) V. N. ml., zastoupených JUDr. P. K., advokátem, proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. prosince 1999, č. j. -73, Městského soudu v Praze ze dne 22. listopadu 1996, č. j. -60, a Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. března 1996, č. j. -38, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatelé, kteří se domáhali zrušení rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. prosince 1999, č. j. -73, Městského soudu v Praze ze dne 22. listopadu 1996, č. j. -60, a Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. března 1996, č. j. -38, odůvodňovali návrh tím, že podle jejich přesvědčení označenými rozhodnutími došlo k zásahu a k porušeníu jim zaručených práv, konkrétně d a protokolu č. 1 k Evropské úmluvě. Poukázali na důvody, pro které byl jejich návrh na vydání věcí, uplatněný podle , ve znění pozdějších předpisů, zamítnut, a k tvrzení soudů, že označené předměty Česká národní banka nemůže vydat, poněvadž tyto byly smíšeny s dalšími a staly se nerozeznatelnými, uvedli, že takový názor brání naplnění cílů restitučního zákona.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [, , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu rozsudku Nejvyššího soudu ČR č. j. -73, který rozhodl o dovolání stěžovatelů proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. listopadu 1996,

č. j. -60, zásah do práv, jichž se v návrhu dovolávají, shledán nebyl. Nejvyšší soud ČR se vypořádal se všemi námitkami uplatněnými v dovolání, o jehož připuštění rozhodl odvolací soud, a při aplikaci § 5 odst. 1 věty druhé restitučního zákona nepochybil, stejně jako soud II. stupně v potvrzujícím rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1, který dne 5. března 1996 zamítl žalobu stěžovatelů na vydání zlatých předmětů.

Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a dle , ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. října 2000