Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 213/2000

Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 10. října 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti O. Ch., zastoupeného JUDr. I. H., advokátkou, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. ledna 2000, sp. zn. , a Krajského soudu v Brně ze dne 15. července 1999, sp. zn. , t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel, který se ústavní stížností domáhal zrušení rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. ledna 2000, sp. zn. , a Krajského soudu v Brně ze dne 15. července 1999, sp. zn. , vyslovil přesvědčení, že soudy porušily jeho právo, zaručené d, když bylo jednáno v jeho nepřítomnosti a tak mu nebylo umožněno vyjadřovat se ke všem prováděným důkazům.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y [ , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. bylo zjištěno, že jmenovaný soud stěžovatele řádně k jednání, nařízenému na 15. července 1999, předvolal. Ten však se k jednání nedostavil, když svou neúčast písemně omluvil, o odročení však nepožádal. Proto soud, který ve věci jednal a rozhodl, postupoval v souladu s . Vrchní soud v Olomouci, jako soud II. stupně, předvolal stěžovatele k jednání odvolacího soudu na 11. ledna 2000, doručení obeslání bylo řádně vykázáno 30. prosince 1999, navrhovatel se k jednání nedostavil.

S ohledem na výše uvedené porušení práv stěžovatele shledáno nebylo, a proto byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. října 2000