Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 404/2000

Ústavní soud rozhodl dne 21. září 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele RSDr. V. H., zastoupeného Mgr. R. A., advokátem, proti usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 ze dne 27. dubna 2000, sp. zn. , a usnesení Policie ČR, Obvodního úřadu vyšetřování v Praze 2, ze dne 21. března 2000, ČVS: OV2-80/10-2000, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [ ,

§ 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadl stěžovatel pravomocná usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 ze dne 27. dubna 2000 (1 Zn 844/99) a spolu s ním též jemu předcházející usnesení Policie ČR, Obvodního úřadu vyšetřování v Praze 2, ze dne 21. března 2000 (ČVS: OV2-80/10-2000) a tvrdil, že zmíněné orgány veřejné moci svými rozhodnutími porušily jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu ( , 2, d); v odůvodnění ústavní stížnosti oběma orgánům veřejné moci vytknul - stručně shrnuto - že přes charakter zranění, které utrpěl a přes jím podmíněnou délku pracovní neschopnosti, zcela v rozporu se zákonem, pro vadné hodnocení vztahu jednání a následku, jeho trestní oznámení odložily ( tr. ř.). S odkazem na již zmíněná práva a s poznámkou, že v postupu obou orgánů veřejné moci "lze rovněž vypozorovat porušení y", stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud obě rozhodnutí orgánů veřejné moci, jak vpředu jsou označena, svým nálezem zrušil.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podle skutkové věty stěžovatelova trestního oznámení způsobila MUDr. J. H. dne 13. listopadu 1999 v době od 10.00 hod. do 11.00 hod. po předchozí hádce stěžovateli opakovanými údery pěstmi do krku a jiných oblastí hlavy pohmožděniny na hlavě bez otoků a modřin, jakož i otok dolní krční páteře, čímž mu přivodila pracovní neschopnost v době od 13. listopadu 1999 do 7. prosince 1999; tímto jednáním měla spáchat trestný čin ublížení na zdraví (§ 221 odst. 1 tr. z.).

Podle odůvodnění obou rozhodnutí již dříve zmíněných orgánů veřejné moci k odložení stěžovatelova trestního oznámení došlo proto, že z posudku lékaře znalce, který byl z příkazu státní zástupkyně vyžádán, vyplynulo, že inkriminovaný útok vůči stěžovateli nebyl pro malou intenzitu závažný, že jeho následky ze soudně-lékařského hlediska nesplňují kritéria klasifikace ublížení na zdraví a že délka pracovní neschopnosti stěžovatele byla podmíněna zdravotním stavem stěžovatele, který v roce 1991 utrpěl centrální mozkovou příhodu.

Stížnostní důvody stěžovatele, jako odůvodnění ústavní stížnosti, přes délku pracovní neschopnosti míří proti věcné správnosti, příp. proti legalitě stěžovatelem napadeného rozhodnutí a tak přehlíží, že jednak takto požadovaný přezkum Ústavním soudem se ve smyslu jeho ustálené rozhodovací praxe z pravomoci Ústavního soudu vymyká (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., vydání 1., č. 5, Praha 1995), jednak že podle konstantní judikatury obecných soudů, jimž z ústavněprávních hledisek nelze nic vytknout, délka pracovní neschopnosti poškozeného sama o sobě (nadto je-li vázána na jeho obecný zdravotní stav) není ani jediným ani výlučně rozhodujícím kritériem pro naplnění objektivní stránky inkriminovaného trestného činu (ublížení na zdraví); jestliže orgány v trestním řízení činné, na základě odborného znaleckého posudku, proti jehož závěrům ostatně stěžovatel ani nebrojí, rozhodly po zhodnocení všech dalších okolností v intencích ustálené rozhodovací praxe o odložení trestního oznámení, nelze v jejich rozhodnutích, stejně jako v procesním postupu, v němž k těmto rozhodnutím dospěly, spatřovat z hlediska ochrany ústavnosti ( úst. ) taková pochybení, která by odůvodňovala ingerenci Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti.

Pro takto rozvedené důvody byla stěžovatelova ústavní stížnost posouzena jako zjevně neopodstatněná, když zjevnost této neopodstatněnosti je dána jak konstantní judikaturou obecných soudů, tak ustálenou rozhodovací praxí Ústavního soudu, jak příkladmo na ni bylo poukázáno; o zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti bylo rozhodnout odmítavým výrokem [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 21. září 2000