Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 245/2000

Ústavní soud rozhodl dne 21. září 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele D. H., zastoupeného JUDr. M. K., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. ledna 2000, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [ ,

§ 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadl stěžovatel ve své trestní věci pravomocný rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. ledna 2000, vydaný pod sp. zn.

(v doplněném eventuelním žádání též jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 7. září 1999 - ), a tvrdil, že zejména rozsudkem Městského soudu v Praze byl zasažen ve svém ústavně zaručeném právu na zákonného soudce ( d), když i jinak řízení před obecnými soudy obou stupňů trpí protiústavními vadami plynoucími z porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu ( d); podle odůvodnění ústavní stížnosti k porušení ústavně zaručeného práva ( d) došlo tím, že senát odvolacího soudu nebyl obsazen soudci povolanými k rozhodování ve stěžovatelově věci podle v této době platného rozvrhu práce. Stěžovatel proto navrhl, aby Ústavní soud svým nálezem zrušil buď rozhodnutí odvolacího soudu (viz vpředu), případně spolu s ním též jemu předcházející rozhodnutí soudu I. stupně, když jinak své tvrzení, co do porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu, neodůvodnil.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatelovu trestní věc rozhodoval ve veřejném zasedání dne 25. ledna 2000 jako soud odvolací senát 6 To Městského soudu v Praze ve složení JUDr. V. B. jako předsedkyně a JUDr. J. J. a JUDr. J. C. jako soudců, ačkoli stálým předsedou označeného senátu je JUDr. T. S.

Podle zjištění Ústavního soudu (č. l. 11) však k porušení zásad zákonného soudce

( d) ve stěžovatelově věci nedošlo, neboť soudce JUDr. J. C. jako stálý člen senátu 5 To k rozhodování ve stěžovatelově věci byl podle platného rozvrhu práce oprávněn vzhledem k tomu, že podle tohoto rozvrhu v senátě

6 To zastupují postupně členové senátu 7 To a dalších senátů v pořadí 8 To, 9 To, 61 To,

5 To, předsedové senátu I. stupně a konečně členové senátu 44 To. Vzhledem k tomu, že pracovní povinnosti soudců senátů 8 To, 9 To a 61 To účast na rozhodování stěžovatelovy věci určeného dne neumožňovaly, byl k němu jako soudce povolán člen následně určeného senátu 5 To JUDr. J. C., takže složení rozhodujícího senátu odpovídalo předem stanoveným pravidlům určeným rozvrhem práce.

Ve světle těchto skutkových zjištění jeví se stěžovatelovo tvrzení, stran porušení zásad zákonného soudce, jako liché, a proto - přes opačné, avšak nezdůvodněné tvrzení

stěžovatele - jiné porušení ústavně chráněných zásad práva na soudní ochranu ( d) shledáno nebylo, bylo o posuzované ústavní stížnosti rozhodnuto odmítavým výrokem [ zákona], když zjevnost její neopodstatněnosti je dána již samotnými zjištěními, jak vpředu na ně bylo poukázáno, a když další námitka stěžovatele, odkazující na pohrůžku vzetí do vazby v případě, že se k možnému veřejnému zasedání nedostaví, je v celkovém kontextu posouzení věci bezvýznamná.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 21. září 2000