Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 234/2000

Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 26. září 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti R. K., zastoupeného JUDr. J. T., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. ledna 2000, sp. zn. , a Okresního soudu v Karviné ze dne 9. listopadu 1999, sp. zn. , t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel, který se domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. ledna 2000, sp. zn. , a Okresního soudu v Karviné ze dne 9. listopadu 1999, sp. zn. , odůvodňoval ústavní stížnost tím, že podle jeho přesvědčení oba soudy, jako orgány veřejné moci, svým postupem a rozhodnutími porušily zásadu rovnosti práv, jeho právo na spravedlivý proces a na obhajobu, což je v rozporu s , 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, s a 96 odst. 1 y, s , 37 odst. 2, 3 a d. Poukázal na postup soudů při zajištění a hodnocení důkazů, na to, že odmítnutí provedení navržených důkazů soudy je v rozporu i s rozhodnutím Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

. Uvedl, že právě pro neuskutečnění výslechu svědka B., navrženého obhajobou, a tedy provedení důkazu uloženého rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci ve věci , považuje výroky soudů za rozhodnutí, založená na nepodložených dohadech a hypotézách. Dále stěžovatel namítá nemožnost účastnit se výslechu svědka M. R. v přípravném řízení, ze které pak soudy ve svých rozhodnutích vycházely.

Podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y.

Z obsahu spisu Okresního soudu v Karviné sp. zn. , rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. ledna 2000, sp. zn. , zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, shledán nebyl. Krajský soud v Ostravě se v řízení o odvolání stěžovatele vypořádal se všemi uplatněnými námitkami, v části výroku o jeho vině pod bodem 2) napadeného rozsudku napravil pochybení soudu I. stupně, odvolání vyhověl právě s ohledem na nemožnost provedení výslechu svědka J. B., jak uložil Vrchní soud Olomouci. Ten svým usnesením ze dne 12. dubna 1999, sp. zn. , zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. prosince 1998, č. j. -246, jímž byl stěžovatel zproštěn obžaloby, věc vrátil k došetření státnímu zástupci, který ji poté podal, jak je obsažena ve spise sp. zn. Okresního soudu v Karviné. Dále Ústavní soud z vyžádaného spisu obecného soudu (č. l. 283a) zjistil, že k výslechu svědka M. R. v přípravném řízení dne 13. května 1999 byla řádně předvolána obhájkyně stěžovatele (jež předvolání převzala dne 4. května 1999).

Na základě uvedeného Ústavní soud konstatuje, že odvolací soud se v řízení a ve svém rozhodnutí, které také vyčerpávajícím způsobem odůvodnil, nedostal do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu, při hodnocení důkazů pak s § 2 odst. 6 trestního řádu, a tedy ani s právním názorem vysloveným v rozhodnutí Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný dle , ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. září 2000