Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 207/2000

Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 26. září 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti M. V., zastoupeného JUDr. P. P., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. února 2000, sp. zn. , a rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 20. srpna 1999, sp. zn. , t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel, který se domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. února 2000, sp. zn. , a rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 20. srpna 1999, sp. zn. , odůvodnil ústavní stížnost tím, že se rozhodnutími obou soudů cítí dotčen na právech, zaručených y ČR, a 36 odst. 1d. Uvedl, že podle jeho přesvědčení provedenými důkazy nebyl jednoznačně prokázán skutkový děj tak, jak jej konstatoval soud, ten se nevypořádal s rozpory ve svědeckých výpovědích, stejně jako s námitkou nutné obrany. Poukázal na řízení před soudem I. stupně, které nepovažuje za standardní, když výpovědi svědků z přípravného řízení byly nejdříve čteny a poté se k nim tito vyjadřovali.

Podle , ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y.

Z obsahu spisu Okresního soudu ve Znojmě sp. zn. a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. února 2000, sp. zn. , zásah do práv, jichž se stěžovatel dovolává, zjištěn nebyl. Soud I. stupně při výslechu svědků postupoval v souladu s § 211 odst. 1 trestního řádu, jak vyplývá z obsahu protokolu o hlavním líčení ze dne 20. srpna 1999, stěžovateli nebylo odepřeno právo, vyplývající z § 214 trestního řádu, vyjádřit se ke všem provedeným důkazům, a pokud jde o hodnocení důkazů, nebylo

shledáno porušení ustanovení § 2 odst. 6 trestního řádu. Z usnesení Krajského soudu v Brně a jeho vyčerpávajícího odůvodnění lze konstatovat, že se odvolací soud vypořádal se všemi námitkami, vznesenými stěžovatelem.

Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a dle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1883 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. září 2000