Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 627/99

Ústavní soud ČR rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka o návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem podaným JUDr. B. G., CSc., zastoupeného JUDr. V.J., advokátem, když návrh směřuje proti usnesení Krajského soudu v Plzni, sp. zn. , ze dne 9. září 1999 ve spojení s usnesením Okresního soudu Plzeň-jih, sp. zn. , ze dne 12. srpna 1999,

t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

V návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem ČR (označeném jako stížnost) navrhovatel brojí proti usnesení Krajského soudu v Plzni, sp. zn. , ze dne 9. 9. 1999 ve spojení s usnesením Okresního soudu Plzeň-jih, sp. zn. , ze dne 12. 8. 1999 s tím, že postupem uvedených obecných soudů vyjádřeným v označených rozhodnutích bylo porušeno jeho ústavní právo zaručené mu d (dále ) vyjádřené slovy "nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci".

Ústavní soud ČR si vyžádal příslušný spis Okresního soudu Plzeň-jih (sp. zn. ) a z něj především zjistil, že uvedený soud usnesením ze dne 12. 8. 1999, č.j. -593, vyslovil podle § 222 odst. 1 trestního řádu (dále tr.ř.), že je místně příslušný k projednání obžaloby (vedené proti navrhovateli) ze dne 30. 9. 1997, č.j. Zt 653/96-36 vedené u tohoto soudu pod sp. zn. . Poukázal na závěry Krajského soudu v Plzni, vyjádřené již v usnesení, č.j. -527, ze dne 23. 2. 1998 s tím, že v projednávané trestní věci navrhovatele jde o distanční delikt, a protože obžaloba byla vůči navrhovateli podána k Okresnímu soudu Plzeň-jih, je k projednání označené věci příslušným tento soud (§ 22 tr.ř.). Proti tomuto rozhodnutí podal navrhovatel stížnost, ve které namítal, že jednání pro které je trestně stíhán měl spáchat výlučně v Plzni a má tedy za to, že místně příslušným k projednání předmětné obžaloby je tak pouze Okresní soud Plzeň-město.

O podané stížnosti rozhodoval Krajský soud v Plzni, který ji podle § 148 odst. 1 písm. c) tr.ř. již shora citovaným usnesením zamítl. V důvodech uvedl, že se otázkou místní příslušnosti v projednávané věci zabýval opakovaně, nemá co by na svém právním názoru v tomto směru měnil, zejména za stavu kdy nedošlo k jakýmkoliv změnám. V předchozích svých rozhodnutích (zejména usnesení ze dne 13. 10. 1997, č.j. -505, které se týká rozhodnutí o místní příslušnosti ve shora označené věci navrhovatele) uvedl, že dle ust. § 22 tr.ř. podle něhož je dána příslušnost několika soudů, koná řízení z těchto soudů ten, u něhož podal státní zástupce obžalobu. V dalším svém rozhodnutí, č.j. -527, ze dne 23. 2. 1998, potom dospěl k závěru, že i skutkově je nepochybné, že navrhovatel se jednání, které je mu obžalobou kladeno za vinu dopouštěl i na okrese Plzeň-jih a jednání popsané v obžalobě tak i nadále považuje za distanční delikt, a proto dospěl k závěru, že s ohledem na již citované ust. § 22 tr.ř. je příslušný k projednání věci Okresní soud Plzeň-jih.

Proti uvedenému rozhodnutí Krajského soudu v Plzni potom svým návrhem k Ústavnímu soudu brojí navrhovatel a v jeho rámci opakuje své námitky, které uplatnil již v řízení před soudy obecnými. Jejich jádrem je tvrzení, že jednání, které je mu obžalobou kladeno za vinu se dopustil výlučně v Plzni, a proto k projednání jeho trestní věci je místně příslušným Okresní soud Plzeň-město, a to s poukazem na ust. tr.ř. V užitém postupu obecných soudů pak spatřuje porušení svého základního práva daného mu y, tedy, že "nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci." Navrhl, aby obě napadená rozhodnutí z uvedeného důvodu Ústavní soud zrušil.

Na vyžádání Ústavního soudu se k věci vyjádřil Krajský soud v Plzni, který především odkázal na obsah svého rozhodnutí napadeného navrhovatelem s tím, že nepovažuje za vhodné, aby soudci odvolacího soudu polemikou s ústavní stížností jakkoli doplňovali odůvodnění pravomocného rozhodnutí. Předseda senátu 8 To Krajského soudu v Plzni, který ve věci rozhodoval dále poukázal i na předchozí rozhodnutí senátu (sp. zn. , ze dne 13. 10. 1997, sp. zn. , ze dne 23. 2. 1998), ve kterých se zabýval otázkou místní příslušnosti. Zdůraznil, že v těchto rozhodnutích rovněž konstatoval, že místní příslušnost k projednání trestní věci navrhovatele je založena u více okresních soudů a takto je tedy na místě respektovat ust. § 22 tr.ř., podle něhož se koná řízení u tohoto soudu, u něhož podal státní zástupce obžalobu. Podaný návrh (ústavní stížnost) tak nepovažuje za důvodnou.

Vycházeje z uvedeného spisového materiálu, obsahu samotného návrhu a tvrzení v něm uvedených i vyjádření Krajského soudu v Plzni, dospěl Ústavní soud k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný především z hlediska ústavněprávního, které zakládá ingerenci Ústavního do jurisdikční činnosti soudů obecných takto zjistil, že ty ve své rozhodovací činnosti v projednávané věci postupovaly ve shodě s obsahem hlavy páté y. Ze spisového materiálu obsaženého ve spisu Okresního soudu Plzeň-jih, sp. zn. , zřetelně vyplývá a je také prokázáno, že se jednání, které je mu obžalobou kladeno za vinu měl dopouštět (byť značnou část žalovaného jednání měl spáchat v obvodu Okresního soudu Plzeň-město) i na území Okresního soudu Plzeň-jih (tak zejména prokázána distribuce Plzeňského deníku, ve kterém navrhovatel inzeroval a měl se tak dopouštět žalované trestné činnosti). Za daného a spolehlivě zjištěného skutkového stavu nelze než souhlasně se závěrem obecných soudů uvést, že při trestných činech, u nichž dojde k porušení nebo ohrožení společenské hodnoty či zájmu chráněnému trestním zákonem i na jiném místě, než kde bylo spácháno jednání pachatele, jde o již zmíněný distanční delikt a obě místa jsou místem spáchání činu. Podle § 22 tr.ř. je-li tak příslušno i několik soudů, koná řízení ten, u něhož podal státní zástupce obžalobu. Tak se stalo i v projednávané věci, a to v souladu s již citovaným ustanovení příslušného procesního předpisu (trestním řádem). Nelze než uzavřít, že uvedený postup odpovídá i ústavněprávním hlediskům s tím, že právo na soudní ochranu resp. spravedlivý proces namítané navrhovatelem zasaženo ani z hlediska y nebylo.

S poukazem na uvedené tak Ústavnímu soudu nezbylo než podaný návrh podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný, odmítnout.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. září 2000

JUDr. Pavel Holländer

předseda senátu