Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 419/2000

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátě, složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Jiřího Malenovského a JUDr. Vojtěcha Cepla, o ústavní stížnosti stěžovatelky T., spol. s r. o., zastoupené JUDr. M. S., advokátem, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 3. 2000, č. j. -31, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Ústavnímu soudu byla dne 13. 7. 2000 doručena ústavní stížnost stěžovatelky, která směřuje proti rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 3. 2000, č. j. -31, kterým bylo usnesení Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 23. 2. 1998, č. j. -15, v odstavci II. výroku změněno tak, že vedlejší účastnice řízení obchodní společnost I. stavební, a. s., je povinna zaplatit stěžovatelce na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně namísto 4050,- Kč částku 202,50 Kč.

V návrhu ústavní stížnosti se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud zrušil napadené rozhodnutí, neboť postupem soudu I. stupně i postupem odvolacího soudu jí byla odňata možnost před soudem jednat a odvolacímu soudu předložit svůj právní názor o důvodnosti podané žaloby, neboť odvolání vedlejší účastnice řízení jí nebylo řádně doručeno, stěžovatelka nebyla o podaném odvolání vyrozuměna a nemohla se tak k němu řádně vyjádřit. Tím došlo k porušení a d.

Ústavní soud konstatoval, že ústavní stížnost odpovídá všem formálním požadavkům stanoveným , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a s ohledem na ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, si vyžádal vyjádření účastníka a vedlejší účastnice řízení a spis Krajského obchodního soudu v Brně, sp. zn. 11 Ro 2489/97.

Vrchní soud v Olomouci ve svém vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 13. 9. 2000 jako účastník řízení uvedl, že odvolací soud projednal odvolání bez nařízení jednání, neboť odvolání se týkalo toliko nákladů řízení [ písm f) ]. Ústavní stížnost pak nepovažuje za důvodnou a navrhuje její odmítnutí.

Vedlejší účastnice řízení obchodní společnost I. stavební, a. s., ve svém vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 30. 8. 2000 uvedla, že napadené usnesení považuje za správné a podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se svého postavení vedlejšího účastníka řízení vzdala.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením, nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [, , ve znění pozdějších předpisů].

Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně chráněných práv a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat toliko ústavnost napadeného rozhodnutí, dospěl k závěru, že okolnosti, uvedené v ústavní stížnosti, nemohou podstatu a tedy ani ústavnost napadeného usnesení zásadním způsobem zpochybnit a ústavní stížnost je proto zjevně neopodstatněná.

Z obsahu napadeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 3. 2000, č. j. -31, zásah do práv, kterých se stěžovatelka dovolává, shledán nebyl. Procesní postup soudu I. stupně i soudu odvolacího byl zcela v souladu s ustanovením , podle kterého, nejde-li o případ uvedený v , doručí předseda senátu odvolání, které směřuje proti rozsudku, ostatním účastníkům. Ustanovení tak neukládá povinnost soudu prvního stupně doručit odvolání, které směřuje proti usnesení, ostatním účastníkům.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 27. září 2000

JUDr. Antonín Procházka

předseda II. senátu Ústavního soudu