Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 72/2000

Ústavní soud rozhodl dnešního dne o ústavní stížnosti stěžovatele L. K., zastoupeného advokátkou JUDr. L. S., proti rozhodnutí Ministerstva obrany - 72 ze dne 10. 12. 1999, č.j. 7031/81/1999 - 1203, t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení rozhodnutí Ministerstva obrany - 72 (podle stěžovatele bez uvedení data), č.j. 7031/81/1999 - 1203, kterým Ministerstvo obrany - 72 podle ustanovení , o správním řízení (; dále jen ""), zamítlo - pro nepřípustnost - odvolání stěžovatele ze dne 22 11. 1999 proti rozhodnutí Vyšší odvodní komise při Velitelství územní obrany Praha, ze dne 19. 10. 1999, č.j. 4/5/323/1999-8529, jímž bylo po přezkoušení podle ustanovení § 18 zákona č. 92/1949 Sb., branný zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "branný zákon"), zrušeno odvodní rozhodnutí Okresní odvodní komise v Kladně ze dne 28. 4. 1999, č.j. 34/5, o trvalé neschopnosti k výkonu vojenské činné služby a stěžovatel byl podle ustanovení § 15 odst. 3 branného zákona uznán k výkonu vojenské činné služby dočasně neschopným a jeho odvod byl odročen do roku 2001.

Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda lze stěžovatelovo "odvolání" ze dne 22. 11. 1999 proti rozhodnutí Vyšší odvodní komise při Velitelství územní obrany Praha, ze dne 19. 10. 1999, č.j. 4/5/323/1999-8529, pokládat za poslední prostředek, který zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Podle názoru Ústavního soudu má toto "odvolání" - v souladu s ustanovením § 18 odst. 7 branného zákona, podle něhož proti rozhodnutí vyšší odvodní komise o přezkoušení konečného odvodního rozhodnutí není opravného prostředku - povahu podnětu k přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení podle ustanovení . V tomto směru se Ústavní soud odvolává na svou dosavadní judikaturu, která takový podnět za poslední prostředek, který zákon k ochraně stěžovatelova poskytuje, nepovažuje (srov.

In: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 6. Vydání 1. Praha, C.H. Beck 1997, str. 587n.). Toto stanovisko je v souladu i s uznávanými názory teorie správního práva, která podnět k přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení nechápe dokonce ani jako podání podle a uvádí, že na toto přezkoumání není právní nárok (srov. Hendrych, D.: Správní právo. Obecná část, 1. vyd. C.H. Beck/SEVT, Praha 1994, str. 167. Stejně tak týž autor: cit. dílo, 2. vyd. C.H. Beck, Praha 1996, str. 193-194. Srov. také Matrasová, E - Příhoda, P. - Šlauf, V. - Šmíd, L.: - komentář, Linde Praha a.s. 1998, str. 109).

Za této situace bylo věcí stěžovatele, aby ústavní stížnost podal - v zákonné lhůtě - již proti rozhodnutí Vyšší odvodní komise při Velitelství územní obrany Praha, ze dne 19. 10. 1999, č.j. 4/5/323/1999-8529, jímž bylo - s odkazem na speciální právní úpravu přezkoušení zakotvenou v ustanovení § 18 branného zákona - vyšší odvodní komisí zrušeno odvodní rozhodnutí Okresní odvodní komise v Kladně ze dne 28. 4. 1999, č.j. 34/5, a stěžovatel byl poučen o tom, že proti rozhodnutí Vyšší odvodní komise při Velitelství územní obrany Praha není opravného prostředku. Toto rozhodnutí ze dne 19. 10. 1999 bylo posledním prostředkem, který zákon v souzené věci k ochraně stěžovatelova práva poskytuje ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "").

Ústavní soud z obsahu spisového materiálu Ministerstva obrany ČR zjistil, že uvedené rozhodnutí bylo stěžovateli doručeno nejpozději dne 22. 11. 1999. Téhož dne totiž podal stěžovatel proti tomuto rozhodnutí "odvolání".

Podle ustanovení lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Ode dne doručení uvedeného rozhodnutí Vyšší odvodní komise při Velitelství územní obrany Praha ze dne 19. 10. 1999, tj. nejpozději dnem 22. 11. 1999, do svěření ústavní stížnosti poštovní přepravě dne 3. 2. 2000 uplynula podstatně delší doba, než kterou připouští.

Proto soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh, který byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem [ ].

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. září 2000

JUDr. Vojen Güttler

soudce zpravodaj