Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 282/2000

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Paula a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Klokočky o ústavní stížnosti JUDr. V. J., zastoupeného advokátem JUDr. B. G., CSc., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2000, č.j. -19,

t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení, pracoviště Plzeň ze dne 1. 6. 1999, č.j. 6004-311/99/44/B, stěžovateli nebylo - dle ustanovení , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a v souladu s ustanovením vyhlášky MPSV č. , o promíjení penále správami sociálního zabezpečení (dále jen " ") - prominuto penále z VN č. 341/99 ve výši 60 628,- Kč, neboť k tomu nebyl shledán důvod. V poučení Česká správa sociálního zabezpečení uvedla, že "proti tomuto rozhodnutí není přípustné odvolání podle ustanovení zák. č. 582/91 Sb.".

Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel dne 23. 9. 1999 žalobu k Vrchnímu soudu v Praze, který usnesením ze dne 28. 9. 2000, č.j. -6, věc - z důvodu své věcné nepříslušnosti - postoupil věcně a místně příslušnému Městskému soudu v Praze.

Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením řízení o žalobě zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění svého usnesení především uvedl, že prominout penále, jež vzniklo v důsledku nedoplatků pojistného na sociální zabezpečení, umožňuje ustanovení zákona z důvodů odstranění tvrdosti. V návaznosti na ustanovení , podle něhož soudy nepřezkoumávají rozhodnutí o žádostech o odstranění tvrdosti zákona, Městský soud v Praze konstatoval, že žalobou napadené rozhodnutí je rozhodnutím o žádosti o prominutí penále, které lze prominout jen z důvodu odstranění tvrdosti zákona, takže je "rozhodnutím o žádosti o odstranění tvrdosti zákona". Uvedené rozhodnutí tedy nepodléhá soudnímu přezkumu a předseda senátu podle ustanovení řízení zastavil, neboť žaloba směřuje proti rozhodnutí, jež nemůže být předmětem přezkoumávání soudem.

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2000, č.j. -19, napadl stěžovatel ústavní stížností. V ní uvedl, že citované usnesení porušuje jeho "právo podle d (dále jen " "), neboť v případě penále 60.628,- Kč dle výkazu nedoplatků na pojistném na sociálním zabezpečení nejde o rozhodnutí finančních orgánů o úlevách na odvodech, daních a poplatcích, a tudíž o se podle jeho názoru na žalobu o přezkoumání rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ustanovení nevztahuje. Proto stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušil.

Ústavní soud shledal, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny zákonné náležitosti a předpoklady a že proto nic nebrání projednání a rozhodnutí věci samé.

K ústavní stížnosti se vyjádřil Městský soud v Praze a Česká správa sociálního zabezpečení v Praze.

Městský soud v Praze ve svém vyjádření uvedl, že předmětem žaloby nebylo rozhodnutí o vyměření penále, jak by mohlo být dovozováno z obsahu ústavní stížnosti, nýbrž rozhodnutí, kterým Česká správa sociálního zabezpečení nevyhověla žádosti stěžovatele o prominutí penále. Prominout penále lze z důvodů odstranění tvrdosti (§ 104ch odst. 1 zákona č. 582/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů,), takže žalobou napadené rozhodnutí bylo nutno považovat za rozhodnutí o žádosti o odstranění tvrdosti zákona, tedy za rozhodnutí, jež nepodléhá soudnímu přezkumu dle Městský soud v Praze dále poznamenal, že tento závěr soudu je patrný z odůvodnění usnesení ze dne 13. 3. 2000, č.j. -19. Z tohoto odůvodnění prý také vyplývá, že Městský soud v Praze nepovažoval žalobou napadené rozhodnutí za rozhodnutí finančních orgánů o úlevách na daních, odvodech a poplatcích, jak je namítáno v ústavní stížnosti. O rozhodnutí finančních orgánů o úlevách na daních, odvodech a poplatcích ostatně není podle tvrzení Městského soudu v Praze v napadeném usnesení ani zmínka a není jasné, z čeho stěžovatel vychází, má-li za to, že soud žalobou napadené rozhodnutí považoval za rozhodnutí finančních orgánů, neboť šlo o rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, tedy orgánu zcela odlišného. Městský soud v Praze uzavřel, že ústavní stížnost není důvodná a sdělil, že na ústním jednání před Ústavním soudem netrvá.

Česká správa sociálního zabezpečení v Praze ve svém vyjádření především uvedla, že ve smyslu ustanovení citovaného zákona a se na řízení o prominutí penále nevztahují obecné předpisy o správním řízení, že na prominutí penále není právní nárok a že jde o fakultativní rozhodnutí v případech hodných zvláštního zřetele. Česká správa sociálního zabezpečení dále prohlásila, že do taxativního výčtu rozhodnutí, která podle ustanovení soudy nepřezkoumávají, náleží také podle odst. 2 písm. i) citovaného ustanovení - mimo jiné - rozhodnutí o žádostech o odstranění tvrdosti zákona, z čehož (v případě souzené věci) jednoznačně vyplývá, že soud nepřezkoumává rozhodnutí o prominutí penále. K názoru stěžovatele, že na podanou žalobu o přezkoumání citovaného rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení se nevztahuje ustanovení , Česká správa sociálního zabezpečení namítla, že se jedná o nesprávný a zužující výklad tohoto ustanovení, neboť zejména není akceptováno ustanovení zákona, v jehož odstavci 4 je mimo jiné uvedeno, že rozhodnutí o žádosti o prominutí penále nemusí obsahovat odůvodnění a opravné prostředky se proti němu nepřipouštějí. Česká správa sociálního zabezpečení konečně sdělila, že na ústním jednání před Ústavním soudem netrvá.

Ústavní soud dospěl k následujícím závěrům.

Stěžovatel namítá, že napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2000, č.j. -19, porušuje jeho základní právo podle y domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu, neboť v souzené věci se v případě penále 60.628,- Kč dle výkazu nedoplatků na pojistném na sociálním zabezpečení nejedná o rozhodnutí finančních orgánů o úlevách na odvodech, daních a poplatcích, a proto se na žalobu o přezkoumání rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení nevztahuje ustanovení

Tuto argumentaci akceptovat nelze, neboť - jak správně uvedl ve svém vyjádření Městský soud v Praze - předmětem žaloby u Městského soudu v Praze nebylo rozhodnutí o vyměření penále, nýbrž rozhodnutí, kterým Česká správa sociálního zabezpečení nevyhověla žádosti stěžovatele o prominutí penále.

Podle ustanovení § 104ch odst. 1 zákona a § 1 odst. 2 vyhlášky může Česká správa sociálního zabezpečení z důvodu odstranění tvrdosti zcela nebo zčásti penále prominout. Na prominutí penále není proto - vzhledem k použité právní úpravě prostřednictvím institutu správního uvážení (kdy Česká správa sociálního zabezpečení může, ale nemusí zcela nebo částečně prominout z důvodu odstranění tvrdosti penále) - právní nárok a v konkrétní věci rozhoduje Česká správa sociálního zabezpečení na základě své úvahy. Proti předmětnému rozhodnutí nejsou podle ustanovení zákona přípustné opravné prostředky. Stejně tak nelze v souzené věci uplatnit správní žalobu, neboť podle ustanovení soudy nepřezkoumávají rozhodnutí o žádostech na plnění, na něž není nárok, nebo rozhodnutí o odstranění tvrdosti zákona, zejména rozhodnutí finančních orgánů o úlevách na odvodech, daních a poplatcích. V této souvislosti proto Ústavní soud zdůrazňuje, že předmětem jeho činnosti jako soudního orgánu ochrany ústavnosti v zásadě není a ani nemůže být posuzování aplikace institutu správního uvážení orgánem veřejné moci.

Podle přesvědčení Ústavního soudu je tedy zřejmé, že napadeným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2000, č.j. -19, k zásahu do základních práv a svobod stěžovatele, které jsou zaručeny ústavními zákony a mezinárodními smlouvami podle y, nedošlo.

Proto Ustavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl [ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. září 2000

JUDr. Vladimír Paul

předseda senátu Ústavního soudu