Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 619/99

Ústavní soud rozhodl dne 27. září 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele ing. J. M., zastoupeného JUDr. I. S., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. září 1999, sp. zn. , a rozhodnutí Okresního úřadu v Jeseníku, okresního pozemkového úřadu, ze dne 12. února 1999, čj. PÚ/13/2960/99-TK/1, spolu s návrhem na zrušení jednotlivého ustanovení , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se domáhal ústavní stížností zrušení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. září 1999 (-15), ve spojení s rozhodnutím Okresního úřadu v Jeseníku, okresního pozemkového úřadu, ze dne 12. února 1999 (PÚ/13/2960/99-TK/1), spolu s návrhem na zrušení ustanovení v části "..... a nabyl zpět občanství podle zákona č. 245/1948 Sb., o státním občanství osob maďarské národnosti, zákona č. 194/1949 Sb., o nabývání a pozbývání československého státního občanství, pokud se tak nestalo již ústavním dekretem prezidenta republiky č. 33/1945 Sb., o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské.....", s odůvodněním, že pokud pozemkový úřad a krajský soud aplikovaly ve svém rozhodnutí příslušné ustanovení zákona, jsou jejich rozhodnutí v rozporu s ustanovením d, neboť neumožňují navrácení zabaveného majetku v případě, že původní vlastník nenabyl zpět československého státního občanství.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y ČR. Senát v ústním jednání a bez přítomnosti účastníků návrh, který je zjevně neopodstatněný usnesením odmítne

[, , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona].

Ze samotné ústavní stížnosti se podává, že stěžovatel, který uplatnil svůj restituční nárok na majetek konfiskovaný jeho babičce M. K. podle dekretu č. 12/1945 Sb., jako osobě německé národnosti, která současně pozbyla podle dekretu č. 33/1945 Sb. československé státní občanství a žila od roku 1946 v Německu, kde v roce 1961 zemřela a státní občanství nikdy zpět nenabyla, nebyl v řízení před pozemkovým úřadem úspěšný (bylo rozhodnuto, že není vlastníkem nemovitostí v k. ú. T.).

Na základě stěžovatelova opravného prostředku Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem (viz shora) napadené rozhodnutí správního orgánu potvrdil s tím, že skutková zjištění správního orgánu odpovídají obsahu spisu a provedeným důkazům. Ostatně stěžovatel sám v ústavní stížnosti uvádí, že orgánům veřejné moci nevytýká protiústavnost jejich rozhodnutí, která jsou v souladu s platnou právní úpravou, ale namítá právě tu skutečnost, že nemohl řádně uplatnit restituční nárok, neboť původní vlastnice ztratila československé občanství a nezískala je nikdy zpět.

Jak správní orgán, tak obecný soud se dostatečným způsobem vypořádaly se všemi námitkami stěžovatele, které v rámci řízení uvedl a vyčerpávajícím způsobem svá rozhodnutí zdůvodnily. Krajský soud rozhodující o opravném prostředku stěžovatele nadto se rovněž zcela vyčerpávajícím způsobem vypořádal s důvodností aplikace ustanovení § 2 odst. 2

písm. c) ve spojení s ustanovením , ve znění novel, a to ústavně konformním způsobem ve smyslu ustálené judikatury Ústavního soudu, když nelze přehlédnout, že Ústavní soud již dříve vyložil (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 5., vydání 1., č. 21, Praha 1997 a ve Sbírce zákonů pod č. 121/96 Sb., nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 4., vydání 1., č. 55, Praha 1996, a nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 4.,

vydání 1., č. 60, Praha 1996), jak je nutno ústavně konformním způsobem aplikovat citované ustanovení restitučního zákona a neshledal tato ustanovení v rozporu su nebo mezinárodní smlouvou.

Pro takto rozvedené důvody byla ústavní stížnost stěžovatele shledána jako zjevně neopodstatněná, a proto byla dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona odmítnuta.

Odmítavý výrok stran ústavní stížnosti je současně důvodem, proč byl spolu s ústavní stížností podaný návrh na zrušení stěžovatelem označených částí shledán ve smyslu ustálené praxe Ústavního soudu jako neopodstatněný (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 4., vydání 1., usn. č. 22, Praha 1996) a také o něm rozhodnout obdobným výrokem

[§ 43 odst. 2 písm. b) zákona].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 27. září 2000