Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 440/2000

Ústavní soud rozhodl dne 11. září 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Čermáka a soudců JUDr. Pavla Varvařovského a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti 1) A. O., 2) S. Č., obou zastoupených JUDr. V. J., advokátem, proti rozhodnutí Okresního úřadu v Lounech, okresního pozemkového úřadu, ze dne 28. 1. 1997, čj. 189/97-R/Ji/26/94-Pe, a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 4. 2000, čj. -47,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím stěžovatelky setrvávají na svém stanovisku, že každé podání je třeba chápat podle jeho obsahu, což se týká také podání ze dne 20. 8. 1992, jež Ministerstvo zemědělství v souladu s ustanovením mělo neprodleně postoupit Okresnímu pozemkovému úřadu v Lounech. V předchozím řízení došlo tedy k porušení d a v tom tkví důvod, proč se stěžovatelky domáhají zrušení napadených rozhodnutí.

Z obsahu spisu Okresního úřadu v Lounech, okresního pozemkového úřadu, vztahující se k napadenému rozhodnutí, Ústavní soud zjistil, že uvedeným rozhodnutím bylo vysloveno, že J.Č. a S. Č. nejsou vlastníky nemovitostí v k. ú. V., ve výroku blíže označených, a to proto, že uplatnili restituční nárok u Okresního pozemkového úřadu v Lounech až dne 5. 4. 1993, tedy po skončení zákonem stanovené lhůty. Dopis zaslaný ústřední spisovně Ministerstva zemědělství dne 20. 8. 1992 nelze totiž za uplatnění nároku považovat, neboť J. Č. v něm pouze žádá o zaslání dokladů ohledně přídělu rodičů a pro vysvětlení v něm konstatuje, že se uchází o navrácení pozemků. O opravném prostředku proti citovanému rozhodnutí rozhodl Krajský soud v Plzni napadeným rozsudkem tak, že rozhodnutí správního orgánu potvrdil, v postatě se ztotožniv s konstatovaným názorem pozemkového úřadu. Krajský soud současně uvedl, že mimo jeho přezkumnou činnost zůstala námitka týkající se nesprávného úředního postupu Ministerstva zemědělství ČR po obdržení dopisu J. Č. ze dne 20. 8. 1992, neboť této tvrzené nezákonnosti se nedopustil pozemkový úřad.

Jakkoli Ústavní soud v celé řadě svých nálezů poukázal jako na základní princip potřebu vykládat restituční předpisy ve směru sledovaného účelu, tedy zmírnění následků některých majetkových křivd, k nimž došlo vůči vlastníkům zemědělského a lesního majetku v období let 1948 - 1989, nemůže takto kladený důraz na obsahovou stránku věci vést k výkladu, jehož použitím by ve skutečnosti byl projev vůle účastníka řízení konstituován rozhodnutím soudu. V projednávané věci se právní předchůdce stěžovatelek obrátil na Ministerstvo zemědělství ČR, a to dokonce pouze Ústřední spisovnu v Praze dopisem ze dne 20. 8. 1992, v němž jako věc uvádí zajištění podkladů pro restituci zemědělského majetku podle V uvedeném dopise J. Č. dále uvádí, že jako zákonný dědic po svých rodičích se uchází o navrácení nemovitostí v k. ú. V., a prosí proto o zaslání dokladů a vyúčtování. Podle ustanovení se nárok podle zákona o půdě uplatňuje u pozemkového úřadu. Uplatnily-li tedy stěžovatelky, resp. jejich právní předchůdce, svůj nárok teprve po uplynutí lhůty uvedené v zákona o půdě, nemůže ani Ústavní soud tento nedostatek žádným způsobem zhojit, stejně jako ani vytýkat Krajskému soudu v Plzni a Okresnímu pozemkovému úřadu v Lounech porušení jakýchkoli, tím méně pak ústavních, práv.

Všechny uvedené skutečnosti a úvahy jeví se tedy Ústavnímu soudu natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění , odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 11. září 2000

JUDr. Vladimír Čermák

předseda senátu