Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 267/2000

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Čermáka a soudců JUDr. Pavla Varvařovského a JUDr. Evy Zarembové, ve věci ústavní stížnosti Ing. J. S., zastoupeného JUDr. F. D., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. ledna 2000, č.j. -40,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 27. 4. 2000 se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. ledna 2000, č.j. -40, kterým byla pravomocně zamítnuta jeho žaloba o zaplacení částky 495 000 Kč, jakožto pracovněprávního nároku z manažerské smlouvy uzavřené se zaměstnavatelem, vedlejším účastníkem, Mrazírnami D., a.s. se sídlem v D. v Čechách. Současně stěžovatel požádal o odložení vykonatelnosti napadeného rozsudku s odůvodněním, že odložení není v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

Stěžovatel tvrdí, že napadeným rozsudkem bylo zasaženo do jeho ústavně zaručeného hospodářského práva vyplývajících z d ("Listina"), tj. do práva na spravedlivou odměnu za práci, dále též do práva na soudní ochranu, a že důvodem jeho ústavní stížnosti je nesprávná aplikaci pracovněprávních předpisů obecnými soudy. V odůvodnění ústavní stížnosti polemizuje s právním posouzením věci obecnými soudy, nicméně podrobnější ústavněprávní argumentaci neuvádí.

Krajský soud v Hradci Králové, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti plně odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku a navrhl, aby Ústavní soud ústavní stížnost odmítl.

Vedlejší účastník, Mrazírny D., a.s., se k ústavní stížnosti nevyjádřil.

Ústavní soud si dále vyžádal spis Okresního soudu Pardubice, sp. zn. , a poté, co se seznámil se shromážděnými podklady pro rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost a návrhy s ní spojené je třeba jako neopodstatněné odmítnout, a to z následujících důvodů.

Ze shromážděných podkladů Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je v podstatě jen nesouhlasem stěžovatele se závěry obecných soudů a opakováním argumentů uplatněných již v řízení před obecnými soudy, a nevyplývá z ní nic, co by posunulo projednávanou věc do ústavněprávní roviny.

Z vyžádaného spisu zjevně plyne, že právo na soudní ochranu porušeno nebylo, proces jako celek byl spravedlivý. I když je výsledek sporu z hlediska stěžovatele nepříznivý, sám o sobě ještě zásah do ústavně zaručených práv nepředstavuje.

Se stěžovatelem lze souhlasit, pokud tvrdí, že tzv. manažerská smlouva má své místo v pracovněprávních vztazích u určité kategorie pracovníků. Realizace takového smluvního typu je však možná pouze změnou kogentní právní úpravy. Že si zákonodárce je této skutečnosti vědom, je zřejmé z novelizace , která byla provedena , s účinností od 1. 1. 2001. Nově doplněný odst. 3 v umožňuje sjednat s vedoucím zaměstnancem, u něhož se pracovní poměr zakládá jmenováním nebo volbou, právo na odchodné pro případ, že bude odvolán před skončením svého funkčního období, bude-li zároveň sjednána tzv. konkurenční doložka dle novelizovaného ust. . Ujednání o odchodném odporující těmto podmínkám bude neplatné.

O tom, že de lege lata nelze o nárocích z tzv. manažerských smluv rozhodovat v případě sporu jinak, než jak bylo rozhodnuto v této věci, svědčí i rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 6. 10. 1998, sp. zn. (Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek, 1/2000, č. 7, str. 63). Jakkoliv tedy ust. § 29 odst. 2 zák. práce umožňovalo účastníkům dohodnout v pracovní smlouvě další podmínky, na kterých mají zájem, musí se tyto další podmínky pohybovat v rámci právních předpisů.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. 9. 2000

JUDr. Vladimír Čermák

předseda senátu