Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 436/98

Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatelky E. Š., zastoupené JUDr. V. K., advokátem, o ústavní stížnosti proti postupu orgánu veřejné moci, t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

V ústavní stížnosti, odeslané Ústavnímu soudu dne 12. 10. 1998, se uvádí, že rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 22. 5. 1996, sp. zn. , jež se stalo pravomocným dne 13. 6. 1996, bylo potvrzeno, že stěžovatelka nabyla, jako dědička po MUDr. K. P., dům č.p. 196 se stavební parcelou č. 375 a parcelou č. 377 v kat. úz. H.

Stěžovatelka dále píše, že, "nehledě na případnou činnosti či nečinnost soudu" ve shora uvedené věci, podala sama dne 15. 7. 1996 návrh na záznam vlastnického práva Katastrálnímu úřadu Praha-město. Tento úřad však jíy, jež mu byly zaslány, vrátil se sdělením, že zápis "...nelze provést, neboť uvedené nemovitosti jsou v katastru evidovány na LV ČR - Správa Pražského hradu. Katastrálnímu úřadu nebyly předloženyy, na základě kterých by uvedené nemovitosti vlastnil MUDr. K. P." Dále stěžovatelka konstatuje, že dne 17. 12. 1997 podala stížnost na postup Katastrálního úřadu k Zeměměřičskému a Katastrálnímu inspektorátu v Praze, ten pak postoupil stížnost Českému úřadu zeměměřičskému a katastrálnímu. Dne 5. 8. 1998 jí byla zaslána Katastrálním úřadem Praha-město další, v níž jí bylo oznámeno, že nelze provést záznam, neboť v katastru nemovitostí je "...jako vlastník předmětných nemovitostí veden ČR - Správa Pražského hradu na základě zřizovacíy z roku 1993".

Stěžovatelka uvádí, že Katastrální úřad Praha-město mohl rozhodnutí soudu nanejvýše vrátit zpět soudu pro zřejmou jeho nesprávnost, není však oprávněn posuzovat rozhodnutí soudu z meritorního hlediska. Podle stěžovatelky jednáním Katastrálního úřadu došlo k "jinému zásahu orgánu veřejné moci" a tímto jiným zásahem bylo porušeno její základní právo "zakotvené a garantovanéd v jejím článku 11...". Navrhuje, aby Ústavní soud vydal tento nález: "Ústavní soud České republiky ukládá Katastrálnímu úřadu Praha-město, aby vykonal zápis záznamem podle pravomocného rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 22. 5. 1996, čj. D 111/93."

Ústavní soud si nejprve ověřil zachování zákonné lhůty. Shledal, že zákonnou lhůtu 60 dnů k podání ústavní stížnosti nelze mít, se zřetelem na ustanovení věta druhá in fine , o Ústavním soudu, za dodrženou. Lhůta v daném případě počala běžet od "skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti" (rozhodnutí, jímž by bylo právo porušeno, není ani tvrzeno, navíc, podle ust. , je zasílána katastrálnímu úřadu státním orgánem, jejím zhotovitelem, k provedení záznamu, který je činěn, na rozdíl od vkladu, bez řízení, bez rozhodnutí a dodáníy je pro úřad pouhým podnětem k záznamu, nemá ani povahu návrhu). In concreto počala stěžovatelce 60denní lhůta běžet již v lednu 1997, kdy jí byla, dopisem datovaným 17. 1. 1997, vrácena, kterou stěžovatelka sama úřadu zaslala, a to se sdělením, že "zápis do katastru nemovitostí nelze provést, neboť uvedené nemovitosti jsou v katastru evidovány na LV ČR - Správa Pražského hradu". Právě projev vůle katastrálního úřadu, obsažený již v této písemnosti, přísluší pokládat za skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti. Obsahovou podstatouy datované 5. 8. 1998 je totiž totéž, co bylo stěžovatelce sděleno již v písemnosti ze dne 17. 1. 1997, na niž se ostatně sama ústavní stížnost na str. 6 odvolává.

Jen pro úplnost Ústavní soud uvádí, že ke dni jeho rozhodování záznam, jehož se stěžovatelka ústavní stížností dožaduje, již učiněn byl, a to nejpozději, ke dni 2. 7. 1999 (číslo listu 14 spisu

sp. zn.

). Pro rozhodnutí Ústavního soudu je rozhodující stav v době, kdy je vydáváno, jak se podává z ust. v souvislosti s ust.

Navzdory odmítnutí ústavní stížnosti z důvodu nedodržení zákonné lhůty k jejímu podání pokládá Ústavní soud za přiměřené poznamenat nad rámec rozhodnutí následující. Ústavní soud zjistil, že Katastrální úřad Praha-město převzal dne 26. 6. 1996 dopis od Obvodního soudu pro Prahu 8, jímž mu tento soud dodal rozhodnutí ve věci sp. zn. ze dne 22. 5. 1996, pravomocné dnem 13. 6. 1996, k provedení záznamu. Katastrální úřad však zjevně nejednal v souladu se , zejména též s ustanoveními § a 8 tohoto zákona. Po dobu delší než 2 roky ani neprovedl zápis záznamem, aniu soudu nevrátil. Teprve dopisem ze dne 5. 8. 1998, doručeným soudu dne 14. 8. 1998 (č.l. 138 spisu Obvodního soudu), zareagoval úřad vůči obecnému soudu na jeho usnesení, sp. zn. , jako nau představující podnět k záznamu (č.l. 137 versa), a to tak, žeu vrátil s poukazem na ust. , jakoby Obvodním soudem předložená, tedy rozhodnutí tohoto soudu, trpělo "zřejmou nesprávností". Ústavní soud se však ztotožňuje s právním názorem Obvodního soudu vyjádřeným na č.l. 141 jeho spisu, podle něhož katastrální úřad postupoval v rozporu se zákonem a k vrácení neměl právní důvod. Ústavní soud má i z dopisu ze dne 5. 8. 1998, jehož odesílatelem je Katastrální úřad Praha-město, "oddělení zápisů", za zřejmé, že důvod vráceníy, v tomto dopisu uvedený, není možno subsumovat pod ustanovení Postup katastrálního úřadu v jisté míře ilustruje i jeho dopis ze dne 27. 4. 1999, jehož adresátem je Ústavní soud. Podle dopisu bude proveden tzv. duplicitní zápis, bude-li se "...na zápisu trvat". Již dnem 1. 9. 1998 však nabyla účinnosti (měnící vyhl. č. , kterou se provádí ), zakotvující povinnost katastrálního úřadu provést "duplicitní zápis "vlastnictví, je-li úřadu doručeno více listin, jimiž je katastrální úřad vázán, z nichž každá svědčí o vlastnictví jiné osoby...".

Katastrální úřad k záznamu, jemuž žádné řízení nepředchází, jak předesláno, tak přikročil nejdříve po 34 měsících.

Za dané stavu Ústavnímu soud nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout podle ust. , ve znění pozdějších právních předpisů.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. září 2000 JUDr. Jiří Malenovský

soudce zpravodaj