Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 342/2000

Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 19. září 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů S. CR spol. s r. o., a S. a. s., obou zastoupených JUDr. J. B., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. dubna 2000, č. j. -133, o vyloučení soudce, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

I.

Návrhem, podaným Ústavnímu soudu osobně dne 6. června 1999, se stěžovatelé domáhají zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. dubna 2000, č. j.

-133, jímž byl zamítnut jejich návrh na vyloučení soudce z projednání a rozhodování věci, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. . V ústavní stížnosti, obdobně jak je tomu v návrhu na vyloučení soudce, spatřují důvod podjatosti soudce, projednávajícího a rozhodujícího občanskoprávní spor, v účasti bratra daného soudce v postavení příslušníka Policie České republiky, jenž se měl podílet na policejním úkonu ve vztahu k odpůrci stěžovatele v řízení před obecným soudem. V napadeném rozhodnutí krajského soudu spatřují pak porušení základního práva domáhat se svého práva u nestranného soudu dle d (dále jen ""), jakož i základního práva na projednání věci bez zbytečných průtahů dle y.

Na základě výzvy Ústavního soudu podle a odst. l , ve znění pozdějších předpisů, podal předseda senátu 38 Nc Krajského soudu v Brně dne 11. července 2000 k předmětné ústavní stížnosti vyjádření, ve kterém odkázal na písemné odůvodnění napadeného usnesení a rovněž i na odůvodnění usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. června 2000, č. j. -156. Vzhledem k tomu, že dle přesvědčení krajského soudu nebylo prokázáno, že příslušný soudce Okresního soudu v Hodoníně má takový poměr k projednávané věci, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. , k účastníkům či k jejich zástupcům, který by vzbuzoval pochybnosti o jeho nepodjatosti, se ve vyjádření navrhuje, aby ústavní stížnost byla zamítnuta.

Ústavní soud si k věci vyžádal od Okresního soudu v Hodoníně spis sp. zn. , a dále od Krajského soudu v Brně spisy sp. zn. a , z nichž považuje za nutné poukázat na rozhodovací důvody, jež vedly krajský soud k zamítnutí návrhu na vyloučení soudce z důvodu podjatosti v ústavní stížností napadeném usnesení ze dne 26. dubna 2000, č. j. -133, jakož i k zamítnutí opakovaného návrhu na vyloučení téhož soudce z týchž důvodů z projednání a rozhodování věci usnesením ze dne 22. července 2000, č. j. -156. Ačkoli k prvnímu z vyjádření dotčeného soudce, ve kterých prohlásil, že se ve věci podjat necítí a důvody svého vyloučení neshledává, Krajský soud v Brně uvedl své výhrady, když konstatoval použití "zbytečně emotivních formulací" namísto toho, aby se soudce "jednoznačně vyjádřil, zda je v příbuzenském poměru ke zmiňovanému policistovi a zda tento fakt má nějaký vliv na jeho vztah k účastníkům, jejich zástupcům či k projednávané věci", nicméně výrazy použité v uvedeném vyjádření soudcem však podle krajského soudu nelze považovat za invektivy vůči stěžovatelům, neboť nemají žádný urážlivý obsah. K absenci důvodů svědčících pro vyloučení soudce pak soud v dané souvislosti uvedl, že takovým důvodem nemůže být bez dalšího příbuzenský vztah soudce k příslušníkovi Policie České republiky, který je přidělen k obvodnímu oddělení, jehož příslušníci se účastnili úkonu ve vztahu k odpůrci stěžovatelů v řízení před obecným soudem, a ani ztráta důvěry účastníka k soudci.

Ústavní stížnost není důvodná.

Předem je nutno poukázat na nepřípadnost ústavně právní argumentace stěžovatelů ve vztahu k označenému rozhodnutí obecného soudu, kterým se cítí být dotčeni ve svých základních právech a svobodách. Pakliže poukazují na průtahy řízení, nutno pouze odkázat na rozsáhlou judikaturu Ústavního soudu k interpretaci y, zejména pak na zásadu subsidiarity dle , ve znění pozdějších předpisů, a její promítnutí ve věcech průtahů v řízení před obecnými soudy v nezbytnosti postupu dle , ve znění pozdějších předpisů ( až 35). Nepřípadným a na předmětnou věc nedopadajícím je rovněž poukaz stěžovatelů na y, když ústavní stížnost nebrojí proti porušení procesních principů v řízení o vyloučení soudce, nýbrž proti obsahu příslušného rozhodnutí.

Ústavní stížnost, jak plyne z jejího obsahu, nesměřuje tudíž k námitce dotčení označených základních práv a svobod, nýbrž k námitce dotčení základního práva jiného, a to práva na zákonného soudce, plynoucího z y. K jeho interpretaci se Ústavní soud vyjádřil zejména v nálezech ve věci

sp. zn.

,

a

. Konstatoval, že kromě procesních pravidel určování příslušnosti soudů a jejich obsazení jako garance proti možné svévoli je součástí základního práva na zákonného soudce i zásada přidělování soudní agendy a určení složení senátů na základě pravidel, obsažených v rozvrhu práce soudů. Do rámce základního práva na zákonného soudce dále podřadil i požadavek vyloučení soudců z projednávání a rozhodování věci z důvodu jejich podjatosti ( ), jakož i požadavky, jež vyplývají pro rozvrh práce z y, tj. předvídatelnost a transparentnost obsazení soudu, včetně zastupování, pro účastníky řízení.

V předmětné věci Krajský soud v Brně při interpretaci z rámce ústavních kautel, vymezených y nevybočil, když konstatoval, že pouze z příbuzenského vztahu soudce k příslušníkovi Policie České republiky, který je přidělen k obvodnímu oddělení, jehož příslušníci se účastnili úkonu ve vztahu k odpůrci stěžovatelů v řízení před obecným soudem, tj. z příbuzenského vztahu k osobě, jež není účastníkem předmětného řízení a jež služebně působí u jiného státního orgánu, konajícího jiné řízení ve vztahu k odpůrci stěžovatele v řízení před obecným soudem, nelze bez dalšího dovodit naplnění důvodů vyloučení soudce pro podjatost.

Pro uvedené Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. dubna 2000, č. j. -133, z důvodu zjevné neopodstatněnosti dle , ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. září 2000