Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 139/2000

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Miloše Holečka o ústavní stížnosti JUDr. J. S., zastoupeného JUDr. J. S., advokátkou, proti rozsudkům Okresního soudu v Rokycanech z 21.7. 1998, č.j. -34 a Krajského soudu v Plzni z 21.10 1999 sp. zn. za účasti Okresního soudu v Rokycanech a Krajského soudu v Plzni jako účastníků řízení a E. T., J. T., a E. V., zastoupených JUDr. V. Z., advokátem, jako vedlejších účastníků řízení takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

V ústavní stížnosti podané k poštovní přepravě 3.3. 2000 a doručené Ústavnímu soudu 6.3.2000 stěžovatel navrhl zrušení rozsudků Okresního soudu v Rokycanech z 21.7.1998 č.j. -34 a Krajského soudu v Plzni z 21.10.1999 č.j. -54. Uvedl, že zamítnutím jeho žaloby na určení, že došlo k vydržení věcného břemene práva volného průchodu a průjezdu přes pozemky č. 99/1 a č. 1513 v prostoru spojujícím cestu - pozemek č. 1495 a cestu -pozemek č. 1496 v k.ú. K. zapsané na LV 153 u Katastrálního úřadu v Rokycanech, případně na zřízení věcného břemene soudem soudy porušily a d (dále jen ""), jakož i y.

Okresní soud v Rokycanech a Krajský soud v Plzni navrhly zamítnutí ústavní stížnosti a zcela se odvolaly na odůvodnění svých rozsudků. Odvolací soud navíc uvedl, že právní názory vyslovené oběma soudy jsou v plném souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, která se týká výkladu pojmů dobrá víra a oprávněná držba. Namítl, že byly-li pozemky užívány i dalšími obyvateli obce D., šlo vlastně o veřejnou cestu, což samo o sobě stačilo k zamítnutí žaloby pro nedostatek dobré víry na straně stěžovatele (žalobce v řízení před obecnými soudy).

Mimo to v soudním řízení nebylo porušeno stěžovatelovo právo na soudní ochranu, neboť soudy obou stupňů věc projednaly za žalobcovy účasti a žalobce měl možnost uplatnit všechna svá práva podle (dále jen ""). Obsah ústavní stížnosti nasvědčuje spíš tomu, že stěžovatel chce dosáhnout přezkoumání své věci v další, tedy třetí instanci.

K ústavní stížnosti se vyjádřili všichni tři vedlejší účastníci ( žalovaní v řízení před obecnými soudy), kteří navrhli její zamítnutí. Vyslovili názor, že obecné soudy žádná stěžovatelova základní práva neporušily.

Ze soudního spisu Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Rokycanech rozsudkem z 21.7.1998 č.j. -34 zamítl stěžovatelovu žalobu na určení, že došlo k vydržení věcného břemene, popřípadě na zřízení věcného břemene rozhodnutím soudu. Soud se zabýval tvrzeními žalobce, provedl navržené důkazy a učinil závěr, že v této věci chybí dobrá víra na straně žalobce, respektive jeho právních předchůdců. Znak dobré víry nemohl být naplněn, jestliže právo bylo vykonáváno s vědomím, že náleží komukoli, a že cesta přes pozemky č. 99/1 a č. 1513 jako spojnice cest pozemků č. 1495 a č. 1496 je veřejně přístupná. Pokud se žalobce domáhá zřízení věcného břemene rozhodnutím soudu, je možnost zásahu do vlastnických práv přísně vymezena zákonem a v dané věci nejde o žádný z případů, v nichž zákon zřízení věcného břemene soudním rozhodnutím umožňuje. Krajský soud v Plzni jako soud odvolací svým rozsudkem z 21.10 1999 č.j. - 54 rozsudek soudu I. stupně potvrdil. V odůvodnění potvrzujícího rozsudku se v plné míře ztotožnil s právními závěry okresního soudu a schválil také způsob, kterým k nim soud I. stupně dospěl.

Rozsudky nabyly právní moci 7.1.2000.

Ústavní soud přezkoumal oba napadené rozsudky a řízení, která jim předcházela, a dospěl k závěru, že Okresní soud v Rokycanech a Krajský soud v Plzni jako orgány veřejné moci svými pravomocnými rozhodnutími neporušily žádné stěžovatelovo právo zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y, tj. ratifikovanou a vyhlášenou mezinárodní smlouvou o lidských právech a základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána, která je bezprostředně závazná a má přednost před zákonem. Okresní soud v Rokycanech jako soud I. stupně, jehož rozsudek potvrdil Krajský soud v Plzni jako soud II. stupně, provedl v důkazním řízení ty důkazy, které pro objasnění věci považoval za důležité a rozhodující. Ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu věci potom dovodil přesvědčivé právní závěry. Soudy při projednávání věci a rozhodování o ní důsledně dbaly předpisů a v jejich postupu Ústavní soud neshledal nic, co by mohlo být považováno za odepření práva na soudní ochranu a spravedlivý proces. Nedošlo proto k porušení a násl.y. Občanskoprávní pojmy dobrá víra a oprávněná držba soudy vyložily a příslušná hmotněprávní ustanovení aplikovaly v duchuy, a proto Ústavní soud neshledal ani porušení y.

Při této příležitosti je vhodné poznamenat, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, nemá ve vztahu k nim postavení a pravomoc třetí nebo čtvrté instance a nepřísluší mu zasahovat do rozhodnutí na základě přehodnocování důkazů a změny právních závěrů, nezjistí-li však, že byla porušena nebo mezinárodní smlouva podle y.

V projednávané věci se skutečnost, že napadenými rozsudky nedošlo k porušení stěžovatelových procesních nebo hmotných základních práv jeví natolik evidentní, že senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením stěžovatelův návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. září 2000

JUDr. Antonín Procházka

předseda senátu