Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 113/98

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Jiřího Malenovského a JUDr. Vojtěcha Cepla, o ústavní stížnosti stěžovatelky M., zastoupené advokátem JUDr. J.K., proti rozhodnutí FŘ, ze dne 8. l. 1998, čj. FŘ 7025/150/97, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

V návrhu ústavní stížnosti se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud zrušil rozhodnutí FŘ, ze dne 8. 1. 1998, čj. FŘ 7025/150/97, kterým označený finanční úřad nevyhověl návrhu stěžovatelky na vyloučení pracovnic správce daně Ing. L.S., vedoucí kontrolního oddělení F.ú. a Ing. M.H., ředitelky F.ú. Vzhledem k tomu, že proti označenému rozhodnutí nebylo možno uplatnit jiný procesní prostředek, podala stěžovatelka ústavní stížnost s tím, že podle jejího přesvědčení došlo k porušení d tím, že stěžovatelce bylo napadeným rozhodnutím znemožněno domáhat se svého práva u nestranného orgánu, resp. domáhat se toho, aby ve věci rozhodoval nestranný orgán, neboť stěžovatelka nestrannost rozhodujícího orgánu považuje za rozhodující podmínku zachování předmětného základního práva. Ústavní soud konstatoval, že ústavní stížnost po doplnění odpovídá všem formálním požadavkům stanoveným , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a s ohledem na ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, si vyžádal vyjádření účastníka a vedlejšího účastníka řízení.

FŘ, jako účastník řízení ve svém písemném vyjádření k ústavní stížnosti uvedlo, že revizi finančních vztahů ke státnímu rozpočtu provádí podle a , o územních finančních orgánech, revizní oddělení FŘ podle , o státní kontrole, a samotnou přítomnost pracovníků správce daně prvního stupně na některém zjednání v rámci revizního řízení nelze považovat za "zúčastnění se daňového řízení pracovníka správce daně jiného stupně" tak, jak o tom hovoří ustanovení , o správě daní a poplatků. Na základě provedené revize nedojde automaticky k doměření daňové povinnosti - nejedná se tedy o řízení daňové, protože na základě výsledku revizního řízení (popř. i v jeho průběhu), zachyceného v protokolu o výsledku revize finančních vztahů ke státnímu rozpočtu, může dojít k uhájení daňová kontroly nebo k vyměření daně v prvním stupni a zůstávají proto daňovému subjektu zachována všechna práva, jako v běžném daňovém řízení (právo na řádné i mimořádné opravné prostředky atd.). Nelze ani přijmout názor stěžovatelky, že samotná účast na některém jednání v rámci revizního řízení některého z pracovníků správce daně prvního stupně, naplňuje podmínku podjatosti pracovníka, která je vyvozována z jeho poměru k předmětu řízení, nebo k osobám na řízení zúčastněným, tak, jak o tom pojednává ustanovení , o správě daní a poplatků, protože pracovníci správce daně se nezúčastnili, ani zúčastnit nemohli, žádného rozhodovacího procesu. S ohledem na uvedené skutečnosti je pak FŘ toho názoru, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem.

F.ú., jako vedlejší účastník řízení ve svém písemném vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že stěžovatelka ve svém návrhu zaměňuje účast Ing. M.H. na zahájení revize a projednání jejich výsledků s účastí na samotném provádění revize s tím, že v případě jmenované nebyly naplněny podmínky pro její vyloučení z daňového řízení ve smyslu ustanovení , o správě daní a poplatků.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejná moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y ČR. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [, , , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného rozhodnutí zásah do práv stěžovatelky, jichž se v návrhu dovolává, shledán nebyl. F.ú. postupovaly v souladu s ustanovením , o správě daní a poplatků, v rámci svých pravomocí. Podstata ústavní stížnosti pak spočívá v opakování stejných argumentů, kterých se stěžovatelka již dovolávala v samotném návrhu na vyloučení označených pracovnic správce daně. FŘ se těmito argumenty zabývalo a své rozhodnutí řádně odůvodnilo. Účast na zahájení finanční revize a rozhodnutí o zahájení daňové kontroly nelze v žádném případě považovat za účast na daňovém řízení v téže věci v jiném stupni. Ústavní soud tak dospěl k závěru, že podaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Za tohoto stavu věci Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítnout pro její zjevnou neopodstatněnost.

P o u č e n í: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 19. 9. 2000

JUDr. Antonín Procházka

předseda senátu Ústavního soudu