Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 422/2000

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. K., zastoupeného JUDr. R. K., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. dubna 2000, sp. zn. , a usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. února 2000, sp. zn. , mimo ústní jednání dne 20. 9. 2000 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [,

§ 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadl stěžovatel pravomocné usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. dubna 2000 (-92) a spolu s ním též jemu předcházející usnesení Okresního soudu tamtéž ze dne 28. února 2000 (-78) a tvrdil, že obecné soudy obou stupňů svými rozhodnutími porušily jednak zákon

(v ustanovení až ), jednak jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu (d); podle odůvodnění ústavní stížnosti stalo se tak tím, že v jeho paternitní věci, zahájené návrhem Nejvyššího státního zastupitelství v Brně, na popření otcovství vůči nezl. dceři a její matce, obecné soudy obou stupňů, poté co Nejvyšší státní zastupitelství vzalo svůj návrh zpět, zastavily řízení ( ), a to přesto, že jak před obecným soudem I. stupně, tak v opravném řízení před obecným soudem II. stupně se zastavením řízení "pro právní a morální zájmy" nesouhlasil. S odkazem na již zmíněné porušení zákona a na porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu stěžovatel, aniž by však své tvrzené morální a právní zájmy, a zejména ústavně právní aspekty věci, blíže rozvedl, navrhl, aby Ústavní soud svým nálezem obě rozhodnutí obecných soudů, jak vpředu jsou označena, zrušil.

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Z výroku sub. III rozhodnutí obecného soudu II. stupně je patrno, že tento soud, jako soud odvolací, proti svému rozhodnutí nepřipustil dovolání, neboť otázky, které by měl dovolací soud řešit, nelze pokládat za otázky zásadního právního významu; podle zjištění Ústavního soudu stěžovatel dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu nepodal (č. l. 5 spisu Ústavního soudu).

Posléze zmíněná okolnost představuje ve smyslu ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu procesní překážku, která již sama o sobě brání meritornímu přezkumu stěžovatelovy ústavní stížnosti, neboť přes již zmíněný negativní výrok odvolacího soudu byl stěžovatel k podání dovolání oprávněn ( ), a jestliže tak neučinil, z hlediska zákonem stanovených podmínek před podáním ústavní stížnosti, nevyčerpal všechny prostředky, které měl ze zákona k ochraně svého práva k dispozici ( zákona).

Pro takto rozvedený důvod byla stěžovatelova ústavní stížnost posouzena jako nepřípustná a o ní jako takové bylo rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je zřejmé.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 20. září 2000