Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 452/2000

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátě, složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Jiřího Malenovského a JUDr. Vojtěcha Cepla, o ústavní stížnosti K., spol. s r. o., zastoupené JUDr. M. J., advokátem, proti rozsudku Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 1. 12. 1998, č. j. -65, a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 4. 2000, č. j. -81, t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatelka se ústavní stížností ze dne 26. 7. 2000 domáhala zrušení rozsudku Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 1. 12. 1998, č. j. -65, a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 4. 2000, č. j. -81, ve věci týkající se neplatnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením a náhrady mzdy s tím, že podle jejího přesvědčení obecné soudy porušily zásadu rovnosti v právech jak pro osoby fyzické, tak i právnické, vyplývající z věty prvé a d (dále jen ""), dále porušily a y a y ČR.

Ústavní soud konstatoval, že ústavní stížnost odpovídá všem formálním požadavkům stanoveným , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a s ohledem na ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, si vyžádal vyjádření účastníků a vedlejší účastnice řízení a vyžádal si spis Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, sp. zn. .

Krajský soud v Brně ve svém vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 1. 9. 2000 uvedl, že setrvává na svých skutkových a právních závěrech obsažených v jeho rozhodnutí, které podle jeho názoru neodporuje ústavnímu pořádku České republiky.

Okresní soud ve Ždáře nad Sázavou ve svém vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 23. 8. 2000 zcela odkázal na závěry obou napadených rozsudků a zejména pak na jejich odůvodnění.

Vedlejší účastnice řízení V. K. ve svém obsáhlém vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 1. 9. 2000 uvedla, že má za to, že v řízení obou obecných soudů a jejich rozhodnutími nedošlo k porušení žádného práva či žádné svobody, zaručenýchu au ČR, ve vztahu ke stěžovatelce.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením, nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [, , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Na základě shromážděných podkladů Ústavní soud konstatuje, že podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky s právním posouzením věci obecnými soudy, přičemž v odůvodnění stížnosti stěžovatelka v podstatě opakuje argumenty, které již uplatnila v řízení před obecnými soudy a se kterými se tyto soudy řádně vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Stěžovatelka tak staví Ústavní soud do role další soudní instance. Toto postavení Ústavnímu soudu, jak již opakovaně dal najevo v mnoha svých rozhodnutích, nepřísluší. Do rozhodovací činnosti obecných soudů může Ústavní soud zasahovat pouze v případě, že jejich rozhodnutím je zasaženo do napadených ústavně zaručených práv a svobod. Takové porušení práv stěžovatelky však v posuzované věci Ústavní soud neshledal. Stěžovatelce nebylo odepřeno ani právo na soudní ochranu, vyplývající z y ČR a y, proces byl také veden při dodržení ústavních principů zakotvených v hlavě pátéy, zaručujících právo na spravedlivý proces.

Pro výše uvedené byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako zjevně neopodstatněná odmítnuta [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 20. 9. 2000

JUDr. Antonín Procházka

předseda senátu Ústavního soudu