Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 358/2000

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Jiřího Malenovského ve věci ústavní stížnosti D. C., zastoupeného JUDr. P. P., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15.3.2000, sp.zn. , t a k t o :

Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Ve včas podané ústavní stížnosti navrhovatel uvádí, že rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 13.4.1999, sp.zn. , byl za spáchání trestného činu zpronevěry podle ust. § 248 odst.1, odst.2 tr. zák. odsouzen podle ust. § 248 odst.2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle ust. § 49 odst.1 tr. zák. byl stěžovateli uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu práce hmotně odpovědného pracovníka na dobu dvou let.

Proti shora uvedenému rozsudku soudu I. stupně podal navrhovatel odvolání. Krajský soud v Brně jako soud odvolací sice odvolání stěžovatele nevyhověl, avšak ve smyslu ust. § 258 odst. 1 písm.b) tr. řádu napadený rozsudek zrušil a za splnění podmínek § 259 odst.3 tr.řádu uznal navrhovatele vinným ze spáchání tr.činu zpronevěry s tím, že za tento tr. čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, když výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 18 měsíců a k trestu zákazu činnosti práce hmotně odpovědného pracovníka na dobu dvou let.

Odvolací soud podle názoru stěžovatele neodůvodněně nerespektoval jeho návrh na doplnění dokazování výslechem svědků, o jejichž svědecké výpovědi opřel Městský soud své rozhodnutí a tímto postupem tak porušil ust. §2 odst. 5 a § 33 odst.1, odst. 3 tr. řádu. Stěžovatel konstatuje, že obecné soudy obou stupňů rozhodly na základě jeho údajného přiznání několika svědkům, mezi nimiž byli i společníci poškozené firmy Č., v. o. s., Brno. Jeho přiznání bylo prý vynuceno psychickým tlakem vyvinutým na stěžovatele v době zjištění schodku.

Závěrem svého podání navrhovatel tvrdí, že postupem obou obecných soudů byl v daném případě porušen a d, jakož i a y.

Z napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně Ústavní soud zjistil, že z podnětu odvolání stěžovatele proti rozsudku prvoinstančního soudu se odvolací soud zabýval námitkou stěžovatele týkající se správnosti inventarizace provedené poškozenou firmou Č., v.o.s., Brno a v návaznosti na vyčíslený schodek ve výši 89.668,- Kč i průkazností znaleckého posudku, vypracovaného soudním znalcem v průběhu řízení před Městským soudem v Brně. Odvolací soud reagoval na tyto skutečnosti tím, že odvoláním napadený rozsudek zrušil a sám ve věci rozhodl tak, že snížil výši způsobené škody na částku 40.000,- Kč a upravil v této souvislosti i výrok o trestu. Soud II. stupně dospěl ke shodným skutkovým závěrům se soudem prvostupňovým když uvedl, že navrhovatel se trestného činu dopustil jako obchodní zástupce firmy Č. v. o. s. Brno, a to prodejem látek bez vystavení příslušných dokladů v hodnotě nejméně 40.000,- Kč ke škodě jmenované firmy, když takto získané peníze si ponechal pro svoji potřebu.

Z trestního spisu Městského soudu v Brně, sp.zn. , se zjišťuje, že v průběhu hlavního líčení byli slyšeni svědci P. (nyní U.), Ing. K., a Ing. N., kteří potvrdili, že stěžovatel v jejich přítomnosti uváděl, že svým jednáním způsobil škodu svému zaměstnavateli ve výši 40.000,- Kč, když svědkyni P. se přiznal ke zpronevěře částky 100.000,- Kč. Ke svědeckým výpovědím neměl navrhovatel připomínek. Další důkazy byly prováděny čtením svědeckých výpovědí svědků B., K., N., N., P. a Š. Rovněž tito svědkové shodně potvrdili vyjádření stěžovatele o důvodu vzniku schodku ve výši 40.000,- Kč.

Tvrzení navrhovatele o údajném vynuceném přiznání ke zjištěnému schodku Ústavní soud neuvěřil, neboť ze svědeckých výpovědí je zřejmé, že toto vyjádření stěžovatele nebylo jednorázové, bylo navrhovatelem opakováno v různých situacích a po delších časových úsecích (např. v bytě stěžovatele před svědky B., K., P. a Ing. Š., při odvážení zboží z domácího skladu před svědkyní P., při jednání u zaměstnavatele před svědky Ing. N. a K.).

Za takto zjištěného skutkového stavu věci, které má jednoznačnou oporu v provedeném dokazování, se proto jeví tvrzení stěžovatele o porušení jeho procesních práv v průběhu pravomocně skončeného trestního řízení jako zcela nevěrohodné, když Ústavní soud rovněž nezjistil ani porušení , y a d.

Senát Ústavního soudu dospěl po zhodnocení ústavní stížnosti k závěru, že je nutno ji ve smyslu ust. , ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Antonín Procházka

předseda senátu ÚS

V Brně dne 20. září 2000