Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 295/99

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů P. H., J. H., a E. O., všech zastoupených JUDr. A. Š., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. března 1999, sp. zn. , a rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 30. října 1997, sp. zn. , mimo ústní jednání dne 20. 9. 2000 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností brojili stěžovatelé proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. března 1999 () a rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne

30. října 1997 (-81) a tvrdili, že "postupem Okresního soudu v Karviné a Krajského soudu v Ostravě bylo porušeno jejich nezadatelné právo dané ust. d domáhat se u nestranného a nezávislého soudu ochrany svých práv". Tvrzené porušení ústavně zaručeného základního práva pak stěžovatelé spatřují v tom, že "bylo jednáno v nepřítomnosti stěžovatelů, přestože řádně a včas a důvodně požádali o odročení stanoveného termínu soudního jednání"; navrhují proto, aby napadená rozhodnutí (označená shora) byla Ústavním soudem zrušena.

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda [ , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona]. Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje ( zákona).

Ústavní stížnost stěžovatelů směřuje proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že ústavní stížností napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno po jednání, které proběhlo před krajským soudem dne 29. března 1999 (č. l. 107 spisu Okresního soudu v Karviné sp. zn. ) bez přítomnosti stěžovatelů a jejich právní zástupkyně, která přípisem ze dne 1. března 1999 a posléze 9. března 1999 požádala o odročení nařízeného soudního jednání z důvodu, které blíže rozvedla a poté, co jí bylo soudem sděleno, že její žádosti nemůže být vyhověno (č. l. 100 předmětného spisu). Za uvedené situace tedy jednal a rozhodl krajský soud bez účasti účastníků a jejich právní zástupkyně a pokud tímto svým postupem odňal účastníkům možnost jednat před soudem, jak stěžovatelé tvrdí, měli účastníci využít svého práva dle ustanovení § 237 odst. 1

písm. f) a podat proti pravomocnému rozsudku krajského soudu dovolání za zákonem stanovených podmínek. Stěžovatelé nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně práva poskytuje, neboť proti rozsudku krajského soudu, který je napaden ústavní stížností, bylo přípustné dovolání, které však stěžovatelé nepodali; jejich ústavní stížnost je proto nepřípustná ( zákona).

Protože stěžovatelé podali nepřípustnou ústavní stížnost, nezbylo než o ní rozhodnout, jak ve výroku tohoto usnesení je uvedeno [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 20. září 2000