Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 385/2000

Ústavní soud rozhodl ve věci stěžovatelů M. J., Z. J., a Ing. V. P., zastoupených JUDr. Ing. M. S., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Plzni, sp. zn. , ze dne 14. 12. 1999, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou dne 26. 6. 2000 a Ústavnímu soudu doručenou dne 27. 6. 2000, se stěžovatelé domáhali zrušení ve výroku uvedeného rozsudku Krajského soudu v Plzni, kterým bylo částečně vyhověno jejich žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Plzni, a částečně byla tato žaloba zamítnuta. Stěžovatelé v ústavní stížnosti tvrdí, že rozhodnutím soudu bylo porušeno jejich právo zaručené v d jakož i a 95 y ČR.

Po přezkoumání formálních náležitostí ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil, že ústavní stížnost nebyla podána ve lhůtě stanovené zákonem pro její podání. Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje ( cit. zákona), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Ze sdělení Krajského soudu v Plzni vyplývá, že rozsudek Krajského soudu v Plzni, napadený ústavní stížností, byl stěžovatelům doručen prostřednictvím právního zástupce, JUDr. Ing. M. S., dne 17. 4. 2000. Téhož dne rozsudek nabyl právní moci.

Z výše uvedených okolností je zřejmé, že lhůta pro podání ústavní stížnosti počala běžet dne 17. 4. 2000 a skončila dne 15. 6. 2000. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla podána až dne 26. 6. 2000, je zřejmé, že se tak stalo po lhůtě stanovené pro její podání , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Vzhledem k tomu, že Ústavní soud nemá ze zákona možnost prominout stěžovateli lhůtu pro podání ústavní stížnosti, musel soudce zpravodaj podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) cit. zákona mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost usnesením odmítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 1. září 2000

Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.

soudce Ústavního soudu