Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 263/2000

Ústavní soud rozhodl dne 5. září 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Čermáka a soudců JUDr. Pavla Varvařovského a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti 1) L. V., 2) L. V., obou zastoupených JUDr. R. K., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 2. 2000, čj. -16,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové stěžovatelé uvádějí, že již jejich návrh ze dne 7. 12. 1999 byl plně způsobilý k věcnému vyřízení, a že proto tímto usnesením došlo k porušení jejich ústavně zaručených práv zakotvených v , 2, , vše ve spojení s d (dále jen ""). Nesprávnou aplikací ustanovení 250p totiž krajský soud porušil již konstatovaná ustavně zaručená práva tím, že jako orgán rozhodující o jejich nároku v posledním stupni jim svým rozhodnutím tuto ochranu odepřel. Napadené usnesení je také v rozporu s již konstantní judikaturou Ústavního soudu, a z těchto, jakož i dalších, důvodů se proto stěžovatelé domáhají jeho zrušení.

Z obsahu spisu Krajského soudu v Hradci Králové Ústavní soud zjistil, že podáním ze dne 7. 12. 1999, došlým Okresnímu úřadu v Ústí nad Orlicí dne 9. 12. 1999, podali stěžovatelé návrh na přezkoumání rozhodnutí vydaného uvedeným správním orgánem. Na tento jejich návrh Krajský soud v Hradci Králové reagoval usnesením ze dne 5. 1. 2000, v němž uložil stěžovatelům, aby ve lhůtě 15 dnů doplnili opravný prostředek, a to uvedením, v čem má být spatřována nezákonnost napadené části rozhodnutí, čeho se v přezkumném řízení domáhají a poučil je současně o tom, že jinak bez dalšího opravný prostředek odmítne. Stěžovatelé sice vyhověli uvedenému požadavku soudu, nicméně již po uplynutí určené lhůty a poté, co Krajský soud v Hradci Králové již citovaným rozhodnutím jejich opravný prostředek odmítl. V důvodech svého rozhodnutí uvedl krajský soud, že návrh ze dne 7. 12. 1999 obsahoval vady bránící jeho věcnému vyřízení, takže mu nezbylo, než jej podle ustanovení odmítnout.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, musí návrh na zahájení řízení obsahovat celou řadu náležitostí a musí z něj být rovněž patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Skutečnost, že stěžovatelé si sami byli vědomi nedostatečnosti jimi podaného návrhu, vyplývá již z toho, že v jeho závěru uvádějí, že odůvodnění tohoto návrhu zašlou prostřednictvím právního zástupce. Reagoval-li tedy na zmíněný návrh Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 5. 1. 2000, čj. -12, tak, že uložil stěžovatelům mimo jiné uvést, v čem spatřují nezákonnost napadené části rozhodnutí a čeho se v přezkumném řízení soudním vlastně domáhají, nutno tento jeho postup považovat za zcela konsekventní a logický. Názor stěžovatelů, že nezákonnost správního rozhodnutí mohla spočívat pouze v jeho rozporu se , totiž evidentně neobstojí, neboť opomíjí kupř. procesní stránku věci (, o správním řízení) a jiné, s projednávanou věcí související, otázky a je upravující zákony. Podstata problému je v tom, že stěžovatelé, kteří již citované usnesení krajského soudu převzali dne 18. 1. 2000 a 11. 1. 2000, reagovali na ně sice dopisem advokáta JUDr. R. K. ze dne 27. 1. 2000, v němž žádali o prodloužení lhůty stanovené k doplnění opravného prostředku o 15 dnů, avšak ani v této prodloužené lhůtě výzvě soudu nevyhověli, neboť návrh doplnili teprve podáním ze dne 23. 2. 2000, napadené usnesení však bylo vydáno již 21. 2. 2000. Poukazují-li tedy stěžovatelé v ústavní stížnosti na celou řadu, dle jejich názoru právně relevantních skutečností, stačí jen stručně poznamenat, že uspokojení jejích případných práv zůstávalo otevřenou otázkou do doby, než sami přivodili pro ně nepříznivý stav svou vlastní nedůsledností a nečinností.

Všechny uvedené skutečnosti a úvahy považuje Ústavní soud za natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění , odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 5. září 2000

JUDr. Vladimír Čermák

předseda senátu