Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 158/98

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátě, složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Jiřího Malenovského a JUDr. Vojtěcha Cepla, o ústavní stížnosti stěžovatelky V., zastoupené advokátem JUDr. J.V., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. l. 1998, čj. -77, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Ústavnímu soudu byla dne 6. 4. 1998 doručena ústavní stížnost stěžovatelky, která směřovala proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. l. 1998, čj. -77. Napadeným rozhodnutím byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 24. 2. 1997, čj. -61, ve znění opravného usnesení ze dne 11. 3. 1997, čj. -65, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatelky o zaplacení částky 566.251,10 Kč s přísl.

V návrhu ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, dne 24. 2. 1993 uzavřela smlouvu o dílo s Ing. J.H. na zhotovení kombinéz v dohodnutém množství a kvalitě, a to z materiálu dodaného stěžovatelkou. Ing. H., dodala část požadovaného množství kombinéz v požadované kvalitě, část však byla vadná. Účastníci pak uzavřeli dohodu, že vadné kombinézy přecházejí do vlastnictví Ing. H., a ta stěžovatelce zaplatí náhradu odpovídající ceně dodaného materiálu. Jelikož se tak nestalo, podala stěžovatelka žalobu k soudu o zaplacení částky 566.25 1,10 Kč s příst. Soud prvního stupně žalobní návrh stěžovatelky Zamítl rozsudkem ze dne 24. 2. 1997, čj. -61, s odůvodněním, že stěžovatelka neprokázala uzavření nové smlouvy nahrazující závazek původní. Na základě odvolání stěžovatelky pak Krajský soud v Hradci Králové napadený rozsudek potvrdil, přičemž nepřipustil návrh na změnu žaloby, aby posuzoval závazek žalované Ing. H., i za závazek z bezdůvodného obohacení, který stěžovatelka vznesla při jednání odvolacího soudu, a to z důvodu ustanovení , podle kterého navrhovatel může za řízení se souhlasem soudu měnit návrh na zahájení řízení, ale soud nepřipustí změnu návrhu,

I

jestliže by výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu.

Stěžovatelka je přesvědčena, že odvolací soud hodnotil důkazy v rozporu s ustanovením

132 , a to zejména tím, že nepřihlédl ke všemu, co vyšlo během řízení nalevo. Potvrzením rozsudku Okresního soudu v Pardubicích bylo tak porušeno základní právo stěžovatelky domáhat se práva u nezávislého a nestranného soudu. Toto právo je zakotveno v d (dále jen "").

Ústavní soud konstatoval, že ústavní stížnost odpovídá všem formálním požadavkům stanoveným , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a s ohledem na ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, si vyžádal vyjádření účastníka a vedlejší účastnice řízení a spis Okresního soudu v Pardubicích, sp. zn. .

Krajský soud v Hradci Králové ve svém vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 20. 5. 1998 zcela odkázal na odůvodnění svého rozsudku, kde je podrobně vysvětleno, proč změna žaloby nebyla připuštěna a navrhl, aby ústavní stížnost byla Ústavním soudem zamítnuta.

Vedlejší účastnice řízení Ing. J.H. ve svém vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 3. 7. 1998 uvedla, že rozhodnutí odvolacího soudu považuje za správné a navrhla zamítnutí ústavní stížnosti.

Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně chráněných práv a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat toliko ústavnost napadeného rozhodnutí, dospěl k závěru, že okolnosti, uvedené v ústavní stížnosti, nemohou podstatu a tedy ani ústavnost napadeného rozsudku zásadním způsobem zpochybnit a ústavní stížnost je proto zjevně neopodstatněná.

Při posuzování opodstatněnosti ústavní stížnosti Ústavní soud vzal v úvahu jak výklad aplikovaných ustanovení citovaných právních předpisů zastávaný stěžovatelkou, tak výklad zastávaný v dosavadním řízení ve věci rozhodujícího orgánu veřejné moci, a to při respektování skutečnosti, že Ústavní soud není další soudní instancí, ani vrcholem soudní soustavy, a není tedy oprávněn přezkoumávat rozhodnutí obecných soudů, pokud v jejich rozhodovací činnosti současně nedošlo k zásahu do ústavně zaručených práv a svobod ve smyslu písm. d) a y ČR. Ústavní soud neshledal v souzené věci extrémní nesoulad mezi právními závěry Krajského soudu v Hradci Králové a vykonanými skutkovými zjištěními. Za těchto okolností je proto rozhodnutí o zaplacení Kč 566.251,10 s příst. věcí posouzení obecného soudu, na jehož argumenty uváděné v odůvodnění napadeného rozhodnutí Ústavní soud odkazuje.

Ústavní soud konstatuje, že podstata ústavní stížnosti spočívá v polemice s právními závěry a hodnocením důkazů v rozsudku odvolacího soudu. Ústavní soud již vícekrát judikoval, že z ústavního principu nezávislosti soudu podle článku 82y vyplývá, mimo jiné zásada volného hodnocení důkazů. Je-li tato zásada, vyjádřená v ustanovení respektována, a tak tomu podle názoru Ústavního soudu v předmětné věci bylo, není Ústavní soud oprávněn hodnocení důkazů znovu "hodnotit", a to dokonce ani tehdy, pokud by se sám s takovým hodnocením případně neztotožňoval. Skutečnost, že obecný soud opřel své rozhodnutí o právní

názor, se kterým stěžovatelka nesouhlasí, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti (srov. např. nález,

sp. zn.

, publikovaný pod č. 39, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 3, str. 281).

Pokud stěžovatelka namítá porušení ay, Ústavní soud konstatuje, že tento článeky stanoví právo na soudní a jinou právní ochranu. Každý má právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Toto uvedené právo stěžovatelky postupem soudu porušeno nebylo. Stěžovatelce bylo umožněno, aby se obrátila se svou věcí na nezávislý soud, který o ní .jednal a vydal příslušné rozhodnutí. Uvedený článeky zaručuje právo na projednání věci soudem za dodržení pravidel stanovených zákonem, avšak nezaručuje úspěch v soudním sporu.

Je tedy zřejmé, že interpretací a aplikací citovaných právních norem evidentně nebyla porušena namítaná základní práva a svobody stěžovatelky, která jsou zaručena ústavními zákony a mezinárodními smlouvami podle čl. l0y ČR.

Za tohoto stavu věci Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh ústavní stížnosti podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítnout.

P o u ě e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. 9. 2000

JUDr. Antonín Procházka Předseda senátu Ústavního soudu