Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 189/2000

Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 31. srpna 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti P. J., zastoupeného JUDr. J. B., advokátem, proti rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. ledna 2000, sp. zn. , t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel, který se domáhal zrušení rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. ledna 2000, odůvodnil ústavní stížnost tím, že se označeným rozhodnutím cítí dotčen na právech, zaručených a d, jakož i věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Poukázal na průběh řízení vedeného pod sp. zn. a a vyslovil přesvědčení, že rozsudek ze dne 20. září 1990, kterým soud D. Ž. a D. Ž. zrušil právo užívání bytu, nabyl právní moci 18. ledna 1991, a proto nic nebránilo vydání rozhodnutí, jehož se před obecnými soudy domáhal, tj. rozhodnutí, kterým by byl jmenovaný povinen k vyklizení bytu bez zajištění bytu náhradního.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh, který je shledán zjevně neopodstatněným, odmítne [, , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. a rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. ledna 2000, č. j. -138, zásah do práv stěžovatele, jichž se v ústavní stížnosti dovolává, shledán nebyl. Nejvyšší soud ČR se ve svém rozhodnutí vypořádal se všemi námitkami stěžovatele a vyčerpávajícím způsobem odůvodnil, pro které skutečnosti v rozhodnutí odvolacího soudu neshledal pochybení.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný v souladu s , ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. srpna 2000