Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 136/2000

Ústavní soud ČR rozhodl mimo ústní jednání v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatele J. P., zastoupeného JUDr. J. N., advokátem, proti rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 11. 1999, čj. -55, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Jičíně ze dne 16. 8. 1999, čj. -27,

t a k t o :

N á v r h s e o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel podal dne 2. 3. 2000 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, který byl Ústavnímu soudu doručen o den později. Předmětný návrh směřoval proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 11. 1999, čj. -55, a souvisejícímu usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 16.8.1999, čj. -27, s tvrzením, že jimi byla porušena navrhovatelova základní práva.

Ústavní soud si vyžádal spis Okresního soudu v Jičíně, sp.zn. a z něj zjistil, že napadeným pravomocným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, jako soudu odvolacího, bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 16. 8. 1999, čj. -27, jímž bylo zastaveno řízení o žalobě navrhovatele na určení neplatného rozvázání pracovního poměru kazatele (správce sboru) Jednoty bratrské v Železném Brodě s tím, že věc bude postoupena k dalšímu řízení Synodu Jednoty bratrské jako orgánu věcně příslušnému. Oba soudy odůvodnily svá rozhodnutí tím, že řízení trpí neodstranitelným

nedostatkem podmínek za nichž soud může jednat ve věci, totiž tím, že věc nespadá do pravomoci soudů.

Navrhovatel zmíněná usnesení napadl ústavní stížností, v níž uvádí, že v tomto postupu spatřuje porušení svých základních práv, neboť mu bylo znemožněno se dovolat před soudem svého práva. Tím byl podle něj porušen zejména , a , 2d (dále jen ""). Navrhovatel se domnívá, že odepřením přístupu k soudům by vedlo k návratu k principům personality práva, partikulárních práv apod.

Ústavní soud si rovněž vyžádal k ústavní stížnosti stanovisko účastníka, tj. Krajského soudu v Hradci Králové, který ve svém přípisu ze dne 3. 4. 2000 uvedl, že platnost skončení služebního poměru duchovního nelze pro jeho církevní charakter zkoumat v občanskoprávním řízení, neboť toto mohou posoudit jen příslušné církevní orgány, které tuto službu umožnily.

Návrh není důvodný.

Podle d církve spravují své záležitosti, zejména ustavují své orgány, ustanovují své duchovní a zřizují řeholní a jiné církevní instituce nezávisle na státních orgánech. Osoby vykonávající duchovenskou činnost ji takto vykonávají z pověření církví a náboženských společností podle jejich vnitřních předpisů a obecně závazných právních předpisů. Církve a náboženské společnosti také posuzují způsobilost osob k výkonu duchovenské činnosti a podle toho určují jejich zařazení. Činnost duchovního je vykonávána ve zvláštním služebním poměru k církvi či náboženské společnosti. Obecné soudy proto nemohou nerozhodovat o věcech služebního poměru duchovních k církvi, protože by tím došlo k nepřípustnému zásahu do vnitřní autonomie církve a do její samostatné a nezávislé rozhodovací pravomoci.

Služební poměr duchovního vzniká dvoustranným projevem vůle a v zásadě má tedy podobnou smluvní povahu, jako je tomu u pracovněprávních vztahů. Podobně jako u pracovněprávního vztahu také u služebního poměru duchovního je v otázkách vzniku, změny a zániku rozhodováno příslušnými orgány v podobném postavení, v jakém ve vztahu k zaměstnanci rozhoduje zaměstnavatel. Toto rozhodování se však neděje u služebního poměru podle pracovněprávních předpisů, ale podle vnitřních předpisů schválených k tomu příslušnými orgány Jednoty bratrské. Jde v zásadě o podobný postup,

jaký je uplatňován při skončení pracovního poměru s tím, že ze strany Jednoty bratrské se služební poměr rozvazuje "propuštěním ze služeb církve".

Ústavní soud dospěl k závěru shodnému v zásadě se soudem odvolacím, že podle y církve spravují své záležitosti, zejména ustavují své orgány, ustanovují své duchovní a zřizují církevní instituce nezávisle na státních orgánech. Podle a 2 , o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností, osoby vykonávající duchovenskou činnost ji vykonávají z pověření církví a náboženských společností podle jejich vnitřních předpisů a obecně závazných právních předpisů. Církve a náboženské společnosti také posuzují způsobilost osob k výkonu duchovenské činnosti a podle toho určují jejich zařazení.

Obecné soudy se tedy správně postavily na stanovisko, že rozhodováním o dalším trvání služebního poměru duchovního k Jednotě bratrské by došlo k nepřípustnému zásahu do vnitřní autonomie a do její samostatné a nezávislé rozhodovací pravomoci v této věci.

Pokud tedy obecné soudy zde dospěly k závěru, že v uvedené věci nebyla k řízení dána pravomoc soudů, jednalo se o rozhodnutí ústavně konformní, kterým nedošlo k zásahu do základních práv a svobod navrhovatele, daných mu ústavními zákony nebo mezinárodními smlouvami podle y.

Ústavnímu soudu proto nezbylo než návrh podle písmeno a) , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný, odmítnout.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. srpna 2000

JUDr. Pavel Holländer

předseda senátu