Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 482/2000

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů H. K. a P. K., zastoupených JUDr. M. K., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 11. 1997, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatelé napadli ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 11. 8. 2000 rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 10. 11. 1997, sp. zn. , přičemž nesprávnost napadeného rozhodnutí spatřují jednak v nesprávném výroku ve vztahu o nákladech řízení po stránce právní, a jednak v nesprávném hodnocení důkazů, které v konečné fázi mělo za následek porušeníd. Z obsahu ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatelé proti napadenému rozhodnutí podali dne 12. 2. 1998 dovolání, které bylo rozhodnutím Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. 5. 2000 odmítnuto.

Ústavní soud především zkoumal, zda jde o návrh podaný ve lhůtě stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Tímto rozhodnutím je rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 10. 11. 1997, sp. zn. , který byl stěžovatelům doručen dne 26.1. 1998 a téhož dne nabyl i právní moci. Je tedy zřejmé, že ústavní stížnost stěžovatelů nelze věcně projednat, neboť byla evidentně podána po uplynutí lhůty určené k jejímu podání.

Za tohoto stavu věci soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl, jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání zákonem, podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 22. srpna 2000

Vojtěch Cepl

soudce Ústavního soudu