Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 122/2000

Ústavní soud rozhod soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele ing. J. H., zastoupeného JUDr. H. T., advokátkou, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 12. 1999, čj. - 28, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 3. 1999, čj. - 11,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností ze dne 25. 2. 2000, která byla stejného dne podána k poštovní přepravě, jež došla Ústavnímu soudu dne 28. 2. 2000, stěžovatel napadá v záhlaví tohoto usnesení uvedený rozsudek Vrchního soudu v Praze, kterým byl potvrzen výše uvedený rozsudek Městského soudu v Praze, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 15. 12. 1998 o zastavení výplaty stěžovatelova starobního důchodu ode dne 3. 4. 1998 ve smyslu ustanovení , 2 , ve znění pozdějších předpisů, a to pro nesplnění podmínky k jeho výplatě podle zákona a zároveň bylo rozhodnuto o jeho povinnosti vrátit přeplatek.

Stěžovatel je toho názoru, že oba obecné soudy, a to jak Městský soud v Praze, který rozhodoval jak soud prvního stupně, tak i Vrchní soud v Praze, jako soud odvolací, porušily jeho ústavně zaručená práva, která jsou zakotvena v článcích 26, 30 a 36 d, když při rozhodování věci nepoužily vedle dříve platný předpis, kterým je

Z obsahu ústavní stížnosti stěžovatele Ústavní soud zjistil, že rozsudek odvolacího soudu, proti kterému, jak vyplývá z jeho poučení, není přípustný opravný prostředek, byl doručen právní zástupkyni stěžovatele dne 27. 12. 1999 a ve stejný den nabyl právní moci. S přihlédnutím k tomuto zjištění, na něž nemělo vliv projednání před Nejvyšším soudem, byl Ústavní soud nucen konstatovat, že tato stížnost, která byla podána k poštovní přepravě dne 25. 2. 2000, nebyla podána v šedesátidenní lhůtě stanovené v , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, neboť posledním dnem, kdy lhůta k podání stížnosti mohla být navrhována, byl den 24. 2. 2000.

Soudce zpravodaj musel proto tuto stížnost jako opožděnou odmítnout ve smyslu ustanovení citovaného .

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. srpna 2000 JUDr. Vladimír Paul

soudce Ústavního soudu