Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 282/2000

Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 29. srpna 2000 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti P. K., zastoupeného JUDr. I. P., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. března 2000, č. j. -36, a Okresního soudu Praha-východ ze dne 18. února 2000, sp. zn. , t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel, který se domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. března 2000, č. j. -36, a Okresního soudu Praha-východ ze dne 18. února 2000, sp. zn. , odůvodnil ústavní stížnost tím, že rozhodnutími, jimiž byla prodloužena jeho vazba do 31. května 2000, se cítí dotčen v právu, zakotveném v d. Dále uvedl, že o vazbě a jejím opakovaném prodloužení rozhodoval vždy jiný soudce, což považuje za porušení odst. l d a a 82 odst. 1y.

Předseda senátu 14 To Krajského soudu Praha ve svém písemném vyjádření ze dne 9. června 2000, s odkazem na odůvodnění napadeného usnesení, na rozvrh práce soudu I. stupně a kancelářský řád soudů, uvedl, že se s názorem obsaženým v ústavní stížnosti neztotožňuje.

Ve vyjádření ze dne 19. června 2000 místopředsedkyně Okresního soudu

pro Prahu-východ poukazuje na rozvrh práce soudu, na provádění úkonů v přípravném řízení a ve věcech předběžného opatření s tím, že ve způsobu pověřování těmito úkony dle předem určených závazných pravidel nelze spatřovat porušování práv, zaručených v d.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [, , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu spisů Okresního soudu Praha-východ sp. zn. a , rozvrhu práce uvedeného soudu na rok 2000 sp. zn. , y, označené jako "Dosažitelnost soudců a administrativního aparátu Okresního soudu pro Prahu-východ pro přípravné řízení trestní a úkony ve věcech předběžného opatření dle a) na období od 15. listopadu 1999 do 23. ledna 2000", sp. zn. , usnesení soudu I. stupně ze dne 18. února 2000, sp. zn. , a Krajského soudu v Praze ze dne 8. března 2000, č. j. -36, zásah do práv, jichž se stěžovatel dovolává, shledán nebyl. Pokud jde o důvody, pro které byla vazba stěžovatele prodloužena, je třeba odkázat na obsah usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 18. února 2000, stejně jako na obsah rozhodnutí odvolacího soudu, který je přezkoumal a v odůvodnění se vypořádal se všemi námitkami obviněného, když vysvětlil i existenci závazných pravidel, uplatňovaných při přidělování věcí soudcům.

Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a v souladu s , ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. srpna 2000