Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 374/2000

Ústavní soud rozhodl soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci ústavní stížnosti ing. J. M., zastoupeného JUDr. L. Ch., advokátem, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 4. 2000, čj. - 229, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 1998, čj. - 206,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 16. 6. 2000, které bylo podáno k poštovní přepravě dne 19. 6. 2000 a došlo Ústavnímu soudu dne 21. 6. 2000. Napadá v záhlaví uvedené usnesení Nejvyššího soudu ČR, kterým bylo odmítnuto jeho dovolání do rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 1998, čj. - 206, jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 11. 4. 1997, čj. - 146, ve věci zrušení práva společného nájmu účastníků (žalobkyně MUDr. D. M. a žalovaného - stěžovatele) k družstevnímu bytu, nacházejícímu se v Praze 9, O. 322. Výlučným nájemcem bytu byla určena žalobkyně a žalovanému - stěžovateli - bylo uloženo byt vyklidit a žalobkyni odevzdat do patnácti dnů po zajištění náhradního bytu. Stěžovatel vedle usnesení Nejvyššího soudu ČR napadá též rozsudek odvolacího soudu, který byl podle jeho názoru vydán v řízení, které nerespektovalo zásadu dvouinstančního soudního řízení, obsaženou mj. v ustanovení Namítá dále, že dokazování bylo provedeno, případně neprovedeno, v extrémním rozporu s ustanovením opomenutím rozhodujících listinných důkazů v jeho neprospěch, v důsledku čehož jsou dle jeho mínění skutková a právní zjištění zjevně nesprávná. Dovozuje, že rozsudkem Městského soudu v Praze a usnesením Nejvyššího soudu ČR bylo porušeno jeho ústavní právo na spravedlivý soudní proces ve smyslu d a Úmluvy o ochraně základních práv a svobod a y ČR.

Z obsahu usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 4. 2000, čj. - 229, Ústavní soud zjistil, že dovolání stěžovatele proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 27. 4. 1998, ve kterém návrhu stěžovatele na připuštění práva dovolání nebylo vyhověno, bylo odmítnuto podle , s tím, že přípustnost dovolání stěžovatele nelze opřít o žádné z procesních ustanovení, která v souzené věci přicházejí v úvahu (, a ).

Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě šedesáti dnů. Tato lhůta začíná běžet dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (). Takovýmto rozhodnutím v daném případě je, když dovolání stěžovatele je nepřípustné, jak potvrdil i Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení, ústavní stížností napadený pravomocný rozsudek Městského soudu v Praze, který byl doručen právnímu zástupci stěžovatele v polovině roku 1998. Ústavní stížnost proti rozhodnutí odvolacího soudu však Ústavnímu soudu ve shora uvedené lhůtě podána nebyla.

Vzhledem k uvedenému musel soudce zpravodaj tuto opožděnou stížnost stěžovatele mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítnout ve smyslu ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. srpna 2000 JUDr. Vladimír Paul

soudce Ústavního soudu