Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 319/99

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a soudů JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Paula, ve věci ústavní stížnosti JUDr. B. G., CSc., zastoupeného JUDr. V. J., advokátem, proti usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 20. dubna 1999, sp. zn. , a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 1. června 1999, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 29. května 1999, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 20. dubna 1999, sp. zn. , a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 1. června 1999, sp. zn. . Uvedl, že podle jeho přesvědčení soudy, které nevyhověly jeho žádosti o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání, porušily , a d. Poukázal na okolnosti, pro které nebyl schopen ve lhůtě podat odvolání a na možnost kdykoliv předložit lékařskou zprávu o svém zdravotním stavu v době, kdy lhůta k odvolání běžela.

Z obsahu napadeného usnesení Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu Plzeň - město bylo zjištěno, že Okresní soud Plzeň-město dne 20. 4. 1999 zamítl návrh stěžovatele na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání do usnesení Okresního soudu Plzeň - město ze dne 16. 12. 1998, ve věci sp. zn. . V usnesení, kterým odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu I. stupně, se Krajský soud v Plzni vypořádal se všemi odvolacími námitkami stěžovatele a konstatoval, že při aplikaci ustanovení (dále jen " "), porušení jeho práv, uplatněných v ústavní stížnosti, shledáno nebylo. S tímto závěrem se po prostudování příslušného spisového materiálu ztotožnil i Ústavní soud. Stěžovatel byl prokazatelně v ústavním léčení ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady v Praze do 23. 12. 1998, kdy byl podle sdělení nemocnice propuštěn. Téhož dne osobně převzal usnesení Okresního soudu Plzeň - město, sp. zn. , o čemž svědčí jeho podpis na doručence založené ve spisu. Tvrzení stěžovatele, že mu usnesení, sp. zn. , nebylo řádně doručeno, neboť se dne 23. 12. 1998 nezdržoval ve svém bydlišti a žádnou poštu nepřebíral, je jeho podpisem na doručence vyvráceno. Podle sdělení zástupce přednosty I. interní kliniky Fakultní nemocnice v Plzni byl v tomto zařízení stěžovatel hospitalizován od 23. 12. 1998 odpoledne do 7. 1. 1999 do 14.00 hodin. Oba soudy tak dospěly k závěru, že překážka, která bránila stěžovateli v podání odvolání, odpadla dne 7. 1. 1999 jeho propuštěním z nemocnice do domácího léčení. Tím, že odvolání podal až dne 8. 2. 1999, zmeškal stěžovatel podle závěru obou soudů i patnáctidenní lhůtu stanovenou k jeho podání podle

Vzhledem k výše uvedenému dospěl Ústavní soud k závěru, že postupem obecných soudů nebylo zasaženo do žádného ústavně zaručeného práva stěžovatele a proto ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně 15. srpna 2000

Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.

předseda I. senátu Ústavního soudu