Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 225/2000

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Jiřího Malenovského v právní věci navrhovatele J. D., zastoupeného advokátem JUDr. J. K., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. ledna 2000, čj. - 38, a rozsudku Okresního soudu pro Plzeň-Jih ze dne 25. 11. 1998, čj. -26, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í:

Navrhovatel se svým návrhem s odvoláním na porušení čl. 6 a čl. 13 "Úmluvy základních lidských práv a svobod" (správně Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, dále jen "Úmluva"), " Úmluvy základních lidských práv a svobod" (s ohledem na citaci textu v ústavní stížnosti jde o Všeobecné deklarace lidských práv), a 38 odst. 2 d (dále jen " "), domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí soudů obou stupňů. Stěžovatel se domnívá, že vedený proces nebyl spravedlivý a řízení proběhlo tak, že poškodilo jeho vlastnická práva. Porušení svých práv spatřuje i v neexistenci účinných prostředků nápravy, což dovozuje z toho, že jím podané odvolání bylo v rozporu se "zákony ČR" odmítnuto a návrhy na provedení důkazního řízení ignorovány. V doplnění ústavní stížnosti, doručeném Ústavnímu soudu dne 23. 5. 2000, navrhovatel dále uvedl, že v souzené věci nebyly dány podmínky pro zastavení řízení; soudy se nezabývaly částí návrhu, kterou se stěžovatel domáhal náhrady škody, vzniklé "odepřením práva nesprávným úředním postupem užívání pozemku, který byl řádně pořízen na základě notářské smlouvy a jejíž platnost žádná ze stran nezpochybnila".

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojeným spisem Okresního soudu Plzeň-Jih, sp. zn. , z něhož vyplývá, že se stěžovatel (původně žalobce) v původním řízení domáhal, aby soud uložil žalovanému, České republice, Českému úřadu zeměměřičskému a katastrálnímu, povinnost uhradit škodu ve výši 114.888,60 Kč s příslušenstvím a povinnost uvést pozemkovou dokumentaci do souladu s vlastnickými právy stěžovatele.

Okresní soud Plzeň-Jih usnesením ze dne 25. 11. 1998, čj. -26, řízení zastavil a rozhodl, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena příslušnému orgánu, tedy Katastrálnímu úřadu Plzeň-Jih (část výroku sub. II). V odůvodnění uvedl, že rozhodování o uložení povinnosti Katastrálnímu úřadu, provést určení nebo vyměření hranice mezi pozemky do pravomoci soudu nenáleží. To náleží ve smyslu ustanovení , o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), pouze katastrálnímu úřadu. Vzhledem k tomu, že tak byl dán nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, rozhodl podle ustanovení Sb, (dále jen ) s odkazem na ustanovení cit. předpisu výše uvedeným způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí se stěžovatel odvolal, přičemž v odvolání použil argumenty v podstatě shodné s těmi, které později uplatnil v ústavní stížnosti.

Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 26. 1. 2000, čj. -38, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku, kterým bylo zastaveno řízení o povinnosti uvést pozemkovou dokumentaci do souladu s vlastnickými právy stěžovatele, a změnil část výroku sub II. tak, že po právní moci tohoto usnesení bude věc v části, týkající se povinnosti uvést pozemkovou dokumentaci do souladu s vlastnickými právy žalobce, postoupena příslušnému orgánu, tedy Katastrálnímu úřadu Plzeň-Jih. Z odůvodnění tohoto usnesení vyplývá, že pokud jde o část návrhu, kterou se stěžovatel domáhal uložení povinnosti uvést pozemkovou dokumentaci do souladu s vlastnickými právy stěžovatele, odvolací soud se plně ztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně. Vymezený předmět řízení nespadá do rozhodovací pravomoci soudu, jde tedy o neodstranitelný nedostatek podmínky řízení. Ke druhé části návrhu (nárok na náhradu škody) soud uvedl, že soud prvního stupně se s touto částí návrhu v odůvodnění nedostatečně vypořádal. Ta sice do pravomoci soudů spadá, nicméně stěžovatel uplatnil dne 8. 12. 1997 stejný nárok na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem u Okresního soudu Plzeň-Jih (věc je vedena pod sp. zn. ), způsobenou škodu vyčíslil rovněž shodnou částkou jako v souzeném případě a řízení dosud není ukončeno. Projednávaný návrh stěžovatel uplatnil až dne 30. 3. 1998, v souzené věci je tak dána překážka věci zahájené. Vzhledem k tomu, že ani v této části návrhu tak nebyly dány podmínky řízení, odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil, přičemž, vzhledem k tomu, že v této části návrhu pravomoc soudu dána je, změnil znění výroku o postoupení věci příslušnému orgánu.

Ústavní stížnost není důvodná.

Ústavní soud ve svých rozhodnutích častokrát vyslovil, že není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, ani vrcholem soustavy obecných soudů, a proto nemůže nad jejich činností vykonávat přezkumný dohled, ledaže by došlo k porušení principů obsažených v hlavě páté y.

Ústavní soud zjistil, že se obecné soudy zabývaly i tou částí návrhu, kterou se domáhal náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem; opačné tvrzení stěžovatele se tedy neprokázalo. Závěr obecných soudů o neodstranitelném nedostatku podmínek řízení, spočívajícím jednak v překážce věci zahájené ( ) a jednak v absenci pravomoci soudu [ a , o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon)], jenž ve smyslu vedl k zastavení řízení, je zcela v souladu s právní úpravou, a nedošlo jím k žádnému porušení práv stěžovatele. Stejný závěr lze učinit i o řízení jako celku, o němž stěžovatel tvrdí, že nebylo spravedlivé. Námitka, že soudy "ignorovaly" návrhy na provedení důkazů, není v souzené věci, vzhledem k výše uvedenému nedostatku podmínek řízení, relevantní.

K námitce navrhovatele ohledně porušení jeho vlastnického práva nesprávným vyměřením pozemku Ústavní soud uvádí, jak bylo již opakovaně konstatováno, že ustanovení y, stejně jako ustanovení mezinárodních dokumentů s obdobným obsahem, chrání vlastnické právo konstituované a nikoli pouze tvrzený nárok na ně. Nadto nutno konstatovat, že o hmotných právech stěžovatele (vlastnické právo i nárok na náhradu škody) je rozhodováno v jiných řízeních a napadenými rozhodnutími nebyl stěžovatel jakkoli na těchto právech, včetně možnosti domoci se jejich ochrany, dotčen. Nad rámec uvedeného Ústavní soud dodává, že v ústavní stížnosti citovaný článek 17 o ochraně vlastnického práva je obsažen ve Všeobecné deklaraci lidských práv, jež je doporučením Valného shromáždění OSN a nikoli mezinárodní smlouvou o lidských právech a základních svobodách ve smyslu y. Není tedy mezinárodním instrumentem, který by Ústavní soud mohl podle zák. , o Ústavním soudu ČR, použít.

Z důvodů shora uvedených a vzhledem k tomu, že nebylo zjištěno nic, co by nasvědčovalo porušení principů upravených v hlavě páté y, nezbylo Ústavnímu osudu, který je toliko orgánem ústavnosti, než ústavní stížnost dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.

P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 16. srpna 2000 JUDr. Antonín Procházka

předseda senátu