Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 368/2000

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti D. L., zastoupeného JUDr. M. K., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2.3.2000, č.j. -40, a proti rozhodnutí Okresního úřadu v Benešově, referátu pozemkového úřadu, ze dne 14.5.1999, č.j. PÚ/2096/91-968-II, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se podanou ústavní stížností domáhal zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2.3.2000, č.j. -40, a rozhodnutí Okresního úřadu v Benešově, referátu pozemkového úřadu, ze dne 14.5.1999, č.j. PÚ/2096/91-968-II. Napadenými rozhodnutími bylo, dle jeho názoru, porušeno základní právo na soudní ochranu podle d (dále jen ""). Z předložených podkladů Ústavní soud zjistil, že rozhodnutím ze dne 14.5.1999, č.j. PÚ/2096/91-968-II, neschválil OkÚ v Benešově dohodu o vydání pozemků ze dne 30.9.1992, uzavřenou mezi Východočeskými státními lesy a stěžovatelem. Základem odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo zjištění, že D. L. st. ,jako původní vlastník, nesplňuje podmínky , ve znění pozdějších předpisů. Proti rozhodnutí podal stěžovatel opravný prostředek, na jehož základě Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2.3.2000, č.j. -40, napadené rozhodnutí potvrdil a věc vrátil k rozhodnutí ve věci. Městský soud dospěl ke shodnému závěru, že není splněna podmínka stanovená v , tj. neprovinění se původního vlastníka nemovitostí proti československému státu.

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Stěžovatel podává ústavní stížnost proti pravomocnému rozsudku Městského soudu v Praze, jímž soud v rámci tzv. správního soudnictví potvrdil rozhodnutí Okresního úřadu v Benešově o neschválení dohody o vydání nemovitostí uzavřené dne 30.9.1992 mezi Východočeskými státními lesy a stěžovatelem. V souladu se zákonnou úpravou zemědělských restitucí současně Městský soud v Praze rozhodl o vrácení věci k rozhodnutí o vlastnictví. Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přitom nepřípustnost návrhu je jedním z důvodů vedoucích k jeho odmítnutí. Z tohoto důvodu je nezbytné, aby Ústavní soud v úvodní fázi řízení o ústavní stížnost posoudil podmínku, zda se nevyskytují důvody, které by vedly k odmítnutí návrhu. V posuzované věci Ústavní soud shledal, že zákonná úprava zemědělských restitucí v zákoně o půdě obsahuje specifickou konstrukci pro případ, že bude pravomocně zamítnut návrh na schválení dohody o vydání nemovitostí (viz , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o půdě"). V takových případech nelze příslušná rozhodnutí klasifikovat jako typická rozhodnutí ve věci, když po něm bude následovat rozhodnutí o vlastnictví podle zákona o půdě. Také proti tomuto rozhodnutí může stěžovatel uplatnit příslušné právní instrumenty určené k ochraně jeho práv, včetně možnosti domoci se soudní ochrany na základě podaného opravného prostředku ( zákona o půdě). Za této situace musí Ústavní soud konstatovat, že stěžovatelem napadený rozsudek a napadené rozhodnutí správního orgánu nejsou konečným rozhodnutím v jeho restituční záležitosti.

Z uvedených důvodů Ústavní soud podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh jako nepřípustný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 17. srpna 2000

JUDr. Ivana Janů

soudce zpravodaj